pátek 27. listopadu 2015

Gabrielle Zevinová: Příběhy opředený život A. J. Fikryho

Konečně zase něco lepšího, než ty dvou/tříhvězdičkové "radosti" poslední. Po čase zase něco v "papíru", koupeno na osobní doporučení zaměstnanců mého oblíbeného knihkupectví Kosmas. :)

"Na odlehlém ostrově Alice ve státě Massachusetts mají sice knihkupectví přímo na hlavní třídě, ale společenský ani kulturní život se tu kolem něj rozhodně netočí. Jeho majitel A. J. Fikry by se sám ochotně označil za mrzouta a snoba a od doby, kdy při autonehodě přišel o manželku, tráví většinu večerů nad rozmrazenými hotovkami a lahví vína. Další rána osudu přijde, když ho neznámý zloděj připraví o jediný cennější majetek, vzácný výtisk Poeových raných básní. Nečekaně je to však právě krádež, co dá Fikrymu první impuls, aby se pomalu odrazil ode dna – a když pak jednoho dne najde mezi regály mimořádně výřečnou, nevšedně bystrou a zcela bezprizorní dvouletou holčičku, jeho život se definitivně obrátí naruby."

Ve své podstatě je to příběh neskutečně banální - na začátku knihy se pan Fikry se setkává s Amélií, aby s ní nakonec prožil láskyplný život, do toho mu v jeho knihkupectví nalezená Maya přinese do života spoustu radosti a dá mu nový smysl. Jedno klišé vedle druhého. Vlastně se knížka od začátku do konce drží dost na hraně mezi cituplnou milou knížkou a slzopudnou ultraslaďárnou. Naštěstí vyhrává spíš ta první část. Přemýšlela jsem, čím to je - asi nejspíš dobře napsanými postavami plus zajímavou formou. Fandíte Amélii, fandíte Fikrymu, fandíte Maye, dokonce fandíte i Ismay, když přijde čas...
Pozoruhodná je forma - v podstatě to je kniha povídek, každá uvedená Fikryho poznámkou, proč by si Maya měla přečíst jím doporučenou povídku od klasických autorů. Literatura o literatuře. A v tom všem postupně poznáváme jednotlivé postavy a rozplétáme ono zpočátku záhadné klubíčko příčin a následků, jak se vlastně stalo, že se dvouletá Maya ve Fikryho knihkupectví objevila.
Je to milé, je to příjemné čtení, kdo chce, tak tam najde spoustu chytrých odkazů a spisovatelských hříček (jedna z postav je hodný policista, který s oblibou čte detektivní příběhy a zakládá klub čtenářů policejních příběhů, kde spolu s kolegy policajty mimo jiné kritizuje popisy policejní práce v detektivkách - zní to asi složitě, ale je to vtipné :)).
Občas bývá téhle knížce vyčítáno, že je přeslazená a kýčovitá. A ano, z části se s tím dá souhlasit. Ale pořád si stojím za tím, že balancuje na té správné straně kýčovosti a že je to milé čtení. Což není zas tak málo. Nakonec čtyři z pěti, byť to jsou kapánek slabší čtyři. Před zaokrouhlením to je tak na 3,8/5. :D

Forma: CZ
Vydáno: Argo 2015
Stran: 232
Přečteno za: 6 dnů



čtvrtek 26. listopadu 2015

Narozeninové překvapení pro KlaPi

Kdysi dávno, asi tak před rokem, jsme u KlaPi na blogu vedly v komentářích rozhovor o adventních kalendářích a jak si příští rok (=letos) vyrobíme ty nejúžasnější adventní kalendáře navzájem... Čas plynul, ale já tyhle věci většinou nezapomínám, tak se stalo, že už někdy od léta mi porůznu při nákupech v papírnictví nebo objednávání nějakého toho paperporna ze světa, tak jsem tu a tam přihodila občas i něco fialového, občas něco kočičího... Hlavní dokončovací fáze pak proběhla v říjnu, kdy jsem věci třídila a kupičkovala, přiřazovala k číslům, neustále jsem optimalizovala pořadí jednotlivých položek v seznamu a dodělávala několik posledních home-made položek. Celé balení, na kterém jsem si chtěla dát záležet, nakonec proběhlo během jediného odpoledne, přece jen už mě dost tlačil čas - několik (vánočních) barev papírových pytlíků, dovnitř ještě číslované kartičky s popisem (taktéž Simple Stories, Sn@p sada), vánoční washi pásky (občas jsem si teda musela pomoct i obyčejnou páskou, některé balíčky nedržely úplně ideálně), nahoru čísla od Simple Stories (papír Hello December) a sem tam nějaká ta vánoční ozdoba - nálepky, hvězdičky, vločky. Všechno naskládat (rozuměj nacpat :D) do papírové krabice, zabalit a hurá na poštu...

Upřímně, celé to chystání a vymýšlení mě moc bavilo, ale popravdě taky pěkně vysílilo, fakt je to docela fuška. Ještě že jsou ty Vánoce jen jednou za rok. :D Každopádně krabice čtyřiadvaceti balíčků už je u své nové majitelky a nemůžu se dočkat, až začne rozbalovat!


   

úterý 24. listopadu 2015

Pocket letter číslo 20

Těšila jsem se na vánoční swapy - mám tunu vánočního materiálu i vánočních papírů - a nakonec to vypadá, že budou jen dva. Tak jsem si aspoň dala záležet. Základem byly papíry Christmas Cheer od Echo Park a k tomu spousta drobností s vánoční tématikou. Swap měl jméno "Nine days of Christmas" a principem bylo do první kapsy dát jednu věc, do druhé dvě, do třetí tři až po devátou kapsu s devíti kusy. U mě má jedničku dopis, následují dva různobarevné kroucené provázky (twine), tři dřevěné hvězdičky, čtyři nálepky sněhuláků, pět vánočních washi pásek, šest výřezů vánočních ozdob od Optysu, sedm stříbrných stromečků, osm razítek s vánoční tematikou a devět vloček vyseknutých ze stříbrného papíru. Doufám, že uživatelce "B101" přinese do Jihoafrické republiky spoustu radosti...


Link na Pocket Letter Pals.

čtvrtek 19. listopadu 2015

Vánoční pocket letter pro Quanti

Ano, zase tu byla na čas od Pocket Letterů pauza, ale rozhodně to neznamená, že bych nic netvořila. Ale blíží se vánoce, čas přípravy všech předvánočních projektů vrcholí, no a kromě toho jsem u spousty PL swapů čekala na odpovědi, tak jsem nechtěla rozjíždět nic moc novýho. Ovšem - paradoxně - byl jedním z mých předvánočních projektů i pocket letter. Vánoční pocket letter pro Quanti. Ta Vánoce miluje a předvánoční atmosféru nasává už od konce září, navíc nešetřila obdivnými komentáři k mým PL, tak jsem se rozhodla udělat jí radost tímto (před)vánočním dárkem. Sada vánočních papírů od MME na přední stranu a dozadu (kromě dopisu psaného stylově zlatou fixou :)) spousta materiálu, která by se jí mohla hodit buď k výrobě vánočních přání (která měla v plánu vyrábět) nebo k ozdobení zabalených dárků - zkrátka spousta vánočních nálepek, vloček, nalepovacích kamínků, razítek, washi pásek, mašliček a sněhuláků. No kdo by odolal? :D

pondělí 16. listopadu 2015

Sue Townsendová: Žena, která si šla lehnout a rok nevstala

No, tak do třetice... Fakír byl slabej, minulé Kdybys mě teď viděla taky nic moc, ale pořád to nic nebylo na tuhle "Ženu v posteli"...

"Co je příčinou Eviny krize, která ji přiměla schovávat se pod peřinou? Možná pověstných stokrát nic… Počínaje matčinými a učitelčinými drobnými, "dobře míněnými" radami a poznámkami v době dospívání, schopnými navždy podkopat tolik potřebné sebevědomí. Přes manželovo samozřejmé přijímání vzorné péče o chod domu a domácnosti. Konče čím? Nevděkem vlastních dětí? Nedostatkem "času na sebe"? Nedostatkem lásky? Nedostatkem obyčejné lidskosti? 

Román britské autorky, proslavené především humornou ságou o nesnadném dospívání Adriana Molea, není vůbec lacině feministický. Ani v příběhu ženy, která odmítala vstát z postele, jí nechybí břitká ironie, tentokrát je ovšem zaměřena méně politicky. O to více se týká "obyčejných" lidských vztahů."

Do poloviny jsem čekala, kdy se to rozjede. Pak jsem předpokládala, že z toho aspoň něco zajímavého vyplyne na konci. Ale nic. Nic. A přitom mi přijde, že to potenciál klidně i mělo. Eva, žena padesátnice, vyprovodí své dva potomky na univerzitu, lehne si do postele a rozhodne se v ní chvíli zůstat. Nedělat nic. Přemýšlet. Soustředit se na sebe. Až potud dobrý. Leží, nechává se krmit, obskakovat. Nejdřív (nevěrným) manželem, pak matkou a tchýní. Nebo svým novým přítelem Alexem. Shodou okolností se na čas stává mediální hvězdou, každopádně nakonec ji postupně všichni opustí - ono nikoho nebaví nechat se jen tak bezdůvodně využívat, takže ani Alex, který je do ní zamilovaný, to nevydrží. Konec přichází v okamžiku, kdy se objeví reálné nebezpečí Evina odvozu do psychiatrické kliniky - tehdy se k ní (nebo pro ni) matka i Alex vrátí a... A nic. Prostě to celé končí. Bez přerodu, bez vyústění, prostě tak nějak nijak.)
Ovšem konec do nikam bych možná i skousla, kdyby šlo aspoň o zajímavé postavy. Eva a její rozhodnutí se sice pozoruhodné a částečně jsem dovedla pochopit její touhu vyskočit z nakupovacího / vařícího / uklízecího kolotoče, ale není to postava, kterou byste milovali. Jen pozorujete, čekáte, co zase vymyslí, ale nesoucítíte s ní. Podobně dvousečně to je s Ruby (Evinou matkou), případně s Yvonne (Evinou tchýní), ale dál už je to spíš jako panoptikum. Brian (Evin nevěrný manžel), jejich děti (geniální a matematicky nadaná dvojčata), Titánie (Brianova milenka) a hlavně Poppy (univerzitní spolužačka Eviných dětí, která lže a využívá celý svět ve svůj prospěch) - to jsou všechno tak úděsně vykreslené postavy, že s nimi nemůžete soucítit, ani kdybyste chtěli. Chovají se jako úplní pitomci a většina jejich scén mi přišla pro děj samotný naprosto zbytečná, snad leda že by díky nim měla Eva vypadat sympatičtěji (což je ovšem dost mizernej důvod existence, nemyslíte?). Ano, dotkneme se složitosti dospívání, dotkneme se složitosti hledání pravé lásky, složitosti následné deziluze, ale pokud se tohle všechno děje postavám, které čtenáři nejsou blízké, tak to jde prostě všechno do kytek.
Od autorky jsem znala Adriana Molea (a byla to ve své době jedna z mých oblíbených knížek), dokonce i ilustrace v knize tyto deníky asociovaly, bohužel tady chyběl jakýkoliv nadhled nebo aspoň náznak humoru (nebo jsem ho aspoň nezaznamenala). Poznámka na okraj - je možné, že část viny padá i na kapánek kostrbatý a často neobratný překlad, je možné, že se část humoru mohla ztratit i zde.
Zkrátka celkově velmi špatný dojem. A ano, po čase mám zase pocit, že tahle knížka byla opravdu ztrátou času (o penězích nemluvě). Bohužel. Dvě z pěti. Možná spíš až jedna a půl z pěti zaokrouhlená nahoru. A to jen za tu originální prvotní myšlenku uvedenou v názvu knížky.

Forma: ebook CZ
Vydáno: Mladá fronta 2013
Stran: 336
Přečteno za: 11 dnů





Tu je pár překladatelských výhrad:
  • v pohárku byla Heinzova omáčka - česky se tomu klidně dá říct dessing, ne?
  • přihlásil se jako dobrovolník, ale odmítli ho, že se zrovna stal "mužem od rodiny" - spíš "otcem od rodiny"
  • ve stínu nízkého porostu hustých konifer - zní to natláple, ale myslím, že běžně (neodborně) se to moc nepoužívá
  • Nebudu to posílat hlemýždí poštou - snail mail se imho doslovně taky asi překládat nemá, řekla bych :)

středa 11. listopadu 2015

Výprava za mlžnou příšerou

Neděle, děti od šesté (možná i dřív) vzhůru, venku mlha. Na hradovýlet to moc nevypadalo, ale vzhledem k tomu, že jsem se odpoledne chystala na sólo návštěvu (abych si s P. fakt i popovídala a ne jen okřikovala děti :)), tak jsem chtěla s dětma něco podniknout. Mlha vypadala velmi fotogenicky, tak jsem vymyslela výpravu. Výpravu za mlžnou příšerou.
Kluci nadšení, pobrali si potřebné vybavení - pistole, startrekový "fejzr" a Datův průzkumný "trikordér" - a vyrazili jsme. Vzala jsem to cestou mezi poli, nikde nikdo, mlha pořádná, dokonce i vlak zněl v mlze úplně jinak než obvykle. Do toho Míša jak o život hláškoval ve stylu Hvězdné brány a Star Treku, skenoval okolí a co chvíli jsme se kryli a zneškodňovali nepřátele. Švanda.
Cestou necestou - na výběr byla hodně hrbolatá cesta nebo hodně rozmáchané pole - jsme došli až k "základně", což byl krmelec na kraji lesa, kde jsme po záchraně neviditelných kolegů doplnili energetické zásoby. Pak jsme řádně prověřili ještě i nedalekou pozorovatelnu (= posed) a lesem prošli až k silnici, co vedla zpátky domů. Celkem asi tři a půl kilometru, Matěj začal remcat až posledních pár metrů, ale jinak došel všechno pěkně po svých. Je vidět, že když je to baví, tak jde i chození daleko líp...
Domů jsme dorazili po dvou hodinách a jak čuňátka, ale zato se sluncem v zádech - i tu mlžnou potvoru jsme přemohli!

15-11-08 Výprava za mlžnou příšerou

úterý 3. listopadu 2015

Říjen 2015

Teplé září skončilo, přišel studený říjen, napůl jsme ho ještě promarodili, ale pár hezkých / zajímavých fotek se najde vždycky. Závěrečnou tečkou budiž Míšovy narozeniny...

Říjen ve fotkách zde:

Říjen 2015