středa 26. srpna 2015

V Praze je blaze

Když začal srpen, tak jsem měla pocit, že se nic moc neděje. Tak je z toho nakonec pěkně nabitý konec srpna... :)
Stejně jako loni, zajeli jsme si i letos s klukama na výlet do Prahy (mimochodem, hrozně to letí - loni to bylo ještě s Matějem v kočárku, v noci spal s dudákem a Mišák byl tak o hlavu menší než je teď...). Vstali jsme brzo (Mišák ze stresu, aby nám to neujelo, vstával už o půl šesté :D), pak autobusem na nádraží, koupit snídani a hurá do vlaku. Ve Vysočanech jsme byli před desátou, Jana na nás čekala (ale potěšilo mě, že bych fakt trefila i sama :)) a šli jsme si odložit zavazadla. Kluci prošmejdili byt a po jedenácté jsme se vydali (metrem!) do Království železnic. Věděla jsem, že to má bejt velký a že tam jsou vlakový modely, ale teda překvapilo mě, že je to velký TAK MOC. Dvě patra dolů, pár menších expozic nahoře, obří model dole, dalších spousta tématických výstavek igráčků, dřevěných kostek, panenek, dupla a nevím čeho ještě, reálný čumák lokomotivy, kde si děti můžou vyzkoušet místo strojvedoucího, hrací koutek (kam jsme radši ani nešli), několikero houpacích lokomotiv... No zkrátka atrakcí mnoho. A ten hlavní model dole měl navíc sekce podle krajů s reálnými stavbami (krásnej Ještěd třeba), ale problém byl, že to byl prostě jen další model s vláčkama, děti to prostě po čase už neměli šanci docenit. Smůla byla i to, že většina interaktivních čudlíků, rozesetých po expozici (cca co metr to čudlík), nefungovala - pochopitelně se pak o ně děti praly s o to větší vervou. :) Asi po hodině jsme opustili vláčkové podzemí a zašli si přes ulici na oběd do restaurace Perón (stylově :)) - mimochodem, skvělé servírky tam byly! - na kuřecí řízek s kaší a melounovou limonádu. Po obědě jsme to vzali metrem zpátky se zastávkou na hřišti. Minimálně na hodinu a půl. A svačinu. A dokonce se nám s Janou povedlo si chvíli i povídat. :) Pak jsme došli pěšky zpátky, byť děti dost protestovaly (ono bylo docela teplo), ale doma zase ožily. Nakonec si vykňouraly film a na čas se uklidily k televizi. K večeři jim Lukáš udělal hromadu palačinek, na kterou se teda ale všichni vrhli tak rychle, že jsme je dětem ani nestíhali mazat. :D Dětičky se dokoukaly na Lego příběh a při závěrečném songu hromadně křepčily - bylo to roztomilé, dokud Mates neupadl a nerozkousl si dost ošklivě ret. Pochopitelně pět minut předtím, než se měli jít kluci koupat a chystat do postele. Naštěstí to ale nebylo nic horšího, zuby držely, tak jsem kluky umyla a uložila. Usnuli raz dva, my si s Janou daly víno, ale teda tak dlouho jako loni jsme to teda netáhly...
V noci Matěj několikrát kňoural (přece jen ho ta pusa asi bolela), kromě toho rotoval jak ručičky v hodinách, takže noc byla opravdu veselá. Vstali jsme o půl sedmé, jako obvykle, kluci pěkně vesele a optimisticky, já po tom vínu o malinko hůř, ale rozchodila jsem to. Snídaně, sbalení a v osm už jsme sestupovali do metra. Tentokrát jsme jeli skoro přes celou Prahu až na konečnou do Zličína, tak si kluci užili hlášení v metru opravdu měrou vrchovatou. V metro-poli nepříjemně foukalo a poprchalo, ale aspoň jsme nebloudili (Google Street View <3). Ke Quantilvíčkům to nebylo daleko, ale nevěděla jsem přesný číslo vchodu, tak stojíme pod střechou a štrachám mobil, když najednou vyjde pán z iTesca a zeptá se mě: "Nejdete náhodou za paní XYZ (=Quanti)?" Překvapeně souhlasím a on mi dá instrukce, kudy tam. Včetně čísla bytu. Geniální! :D Vevnitř se Mišák ujme Viktora (moc se si líbili navzájem :)), Matýsek se vydá prozkoumat hračky u Bibi. Ta ho ale moc nenechá, na idylické společné hraní to mezi nimi zatím fakt nevypadá - Matýsek chodí většinu návštěvy se zacpanejma ušima :D. Quanti mi uvaří kafe (s luxusní pěnou), potahám si pana Princátka a za chvíli zase jedem. Přece jen chceme stihnout přesun do centra ve 24 hodinách, co nám platí lístek (mimochodem, stihli jsme to naprosto přesně, zbyly nám 4 minuty :)). Vystupujeme zase na Andělu a nejdřív se jdeme najíst (jedna návštěva a najednou je poledne) do McD, pak na kafe do Costy (<3 mimochodem, jejich čokoládový triffle, to byla velká láska na první ochutnání!) a pak nahoru do dětskýho koutku na plurkosraz. Jsme tam dřív, ale aspoň se kluci zase trochu vyblbnou - Mates ve vláčku na peníze, Mišák válením po polštářích. Přijde Lindt s Liduškou a protože se vyčasilo, zamíříme přes lávku na hřiště do parku Sacré Coeur. Přijde i Mady s Karolínkou, ale místo klidného hřišťování je kluci dotáhnou na tu největší klouzačku široko daleko. Takže místo klidného matkopokecu s hrajícími si dětmi je to krkolomné běhání po schodech kolem klouzačky (ale jo, svezla jsem se taky :D). Po druhé hodině už se zase chystáme k přesunu, míříme metrem na Můstek a výhledově už pomalu na nádraží. Svezeme se i slíbenou tramvají (byť jen jedinou zastávku, stačilo to :)) a zkouším Pho. Během pár minut dorazí, donaviguje nás na nejlepší zmrzlinu široko daleko a pak nás doprovodí na nádraží. Mezitím si užívá kluky, kteří se rádi nechají, a já mám aspoň trochu prostoru k regeneraci. Už jsme všichni dost utahaní a uchození, tak vcelku vděčně nasedáme do vlaku domů. Vyjíždíme přesně, ale do Hradce nakonec stejně přijíždíme se zpožděním, takže nám pětka ujede. Zkouším kombinovat další autobusy a ten náš ještě chytit, ale nemáme šanci, nakonec jdeme ze Slezskýho pěšky. Mišák statečně šlape, Matese jsem radši vzala na koně, protože jinak bysme to šli tejden. Tak jsme aspoň stihli pěkně probrat, co se klukům líbilo a co ne (pochopitelně vedlo metro :)) Doma padli utahaní jak koťata, usnuli do dvou minut, co jsem jim zhasla. Rozhodně celkově hodnotím výlet do Prahy jako podařený, snad to nebylo naposled. ;)

15-08-24_15-08-25 - Praha

neděle 23. srpna 2015

Kerstin Gier: Druhá stříbrná kniha snů

No, tak jsem zase po té měsíc trvající lapálii s recenzí Oveho dohnala počty. Knížka za den.

Druhý díl od První stříbrné knihy snů, kteroužto jsem četla někdy před rokem. Nepamatovala jsem si už skoro nic, ale s vědomím, že knížku potřebuju mít do konce víkendu přečtenou, jsem se do ní pustila i bez předchozího nahlédnutí do prvního dílu. A ono to kupodivu šlo, do příběhu jsem vklouzla vcelku bez problémů. No, a do večera jsem měla přečteno, Všech 360 stránek. Ono se to u Kerstin Gier ani moc jinak nedá, to se čte samo... :)

"Liv je v šoku: Secrecy zná její nejtajnější tajemství. Ale odkud? A co před ní Henry skrývá? Co je to za podivnou postavu, která se potuluje a řádí v nekonečných chodbách snového světa? A proč je Livina sestra Mia najednou náměsíčná?
Noční můry, záhadná setkání a divoké pronásledování zrovna nesvědčí dobrému spánku. K tomu se musí Liv vyrovnat se svou nově poskládanou rodinou a intrikánskou babičkou. A faktem, že existují lidé, kteří s ní mají nevyřízené účty. Jak přes den, tak v noci…"

Opět je to neskutečně čtivé, strhující, zajímavá kombinace středoškolských vztahů (party, drby, blogy a tak) se snovým světem plným různorodých dveří, hlídačů dveří a tajuplných bytostí, kterým ovšem hlavní hrdinka (pochopitelně) přijde brzy na kloub. Pochopitelně klasické YA atributy pořád platí - problémy s klukem, problémy s rodinou, spousta citů a pocitů... Ale znovu je to vše zabaleno a servírováno v dokonalé podobě, pořád je to svižné a čtivé a zábavné. (Ech, to už jsem jednou psala, u první knihy, sakryš. No nic... :D)

Čtyři z pěti. Za oddychovku, jak má být. (Jo a upřímně se těším na třetí díl... :))

Forma: CZ
Vydáno: CooBoo 2015
Stran: 360
Přečteno za: 1 den



čtvrtek 20. srpna 2015

Tři roky

Strašně to letí. Už je to tři roky, co jsem se z jednomatky stala dvoumatkou. K Mišákovi přibyl druhej kluk, malej Matýsek. A pic, už jsou mu tři, je z něj velkej kluk, co za pár dnů půjde poprvé do školky. No, jak říkám, strašně to letí... :)


sobota 15. srpna 2015

Fredrik Backman: Muž jménem Ove

K Ovemu jsem se postala po stopadesáté oslavné recenzi ze svého okolí. Tak jsem si řekla, že to teda zkusím taky...

A jinak první letošní větší knížkový zásek (knížku jsem dočetla před měsícem, od té doby nic!) - shodou okolností se mi nepovedlo napsat recenzi hned po přečtení (většinou si na to dávám tak dva dny maximálně) a když jsem se k tomu konečně dostala, tak mi přišlo, že už si půlku věcí vůbec nepamatuju. Patová situace. Tak jsem si teď s odstupem přečetla znovu aspoň začátek a snad to konečně nějak splácám, abych se mohla pustit do dalších knížek (a nikdy NIKDY už nesmím nechat recenzování takhle uležet!!!)

"Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku. 

Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi odvedle komicky ztvárňuje řadu situací, které nám jsou důvěrně známé. Je to kniha, jež dokáže stvořit svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době."

S Ovem se seznamujeme v Apple storu. Nepříjemný a nerudný dědek. Zapšklý broukpytlíkoidní stařík. Podobně to pokračuje, i když sledujeme Oveho doma při jeho pravidelných obhlídkách své čtvrti a při jednání se sousedy. Ze začátku jsem se fakt nestačila divit - fakt je tohle ta úžasná knížka, co všichni opěvovali? S tímhle hlavním hrdinou?? A pak postupně zjistíme o Ovem víc (žena, práce), postupně poznáme jeho dětství a mládí. A taky to, že se vlastně chce celou dobu zabít. Paradoxně mu všechny pokusy (nechtěně) překazí nová sousedka, těhotná Íránka Parvaneh. A postupně mu převrátí život vzhůru nohama...

Na konci, ano, kruhem jsme opět v Apple storu, je z Oveho postava, kterou milujete. Je svérázná, ale má svou vnitřní pravdu a svá pravidla, kterých se drží. Díváte se na něj jinak. Rozumíte mu a fandíte mu. Až do konce, až k slzám. Takže ač to tak možná ze začátku nebude vypadat a vy tomu nebudete věřit, tak vydržte a čtěte. Pevně věřím, že fakt nebudete litovat. Když řeknu, že tahle knížka zahřeje u srdce, tak to zní neskonale pateticky, ale - kupodivu - je to tak.

Pět z pěti. Bez diskuze. A vedle Eleanor & Parka zatím nejlepší kniha roku.

Forma: ebook CZ
Vydáno: Host 2014
Stran: 333
Přečteno za: 12 dnů



středa 12. srpna 2015

Antistresové omalovánky pro dospělé

To se mi zase jednou někdo trefil dokonale do noty! Minulý týden mi jen tak z ničeho nic přistál na stole balíček a z něj se vyklubaly Antistresové omalovánky pro dospělé. Jen tak dárek od Quanti. Skvělý překvápko. Pochopitelně zrovna některý z předchozích večerů jsem si podobnou knížku házela do košíku na BookDepository (psali mi, že jsem u nich dlouho nenakupovala a nabídli extra slevu), ale nakonec jsem ji nekoupila, ani přesně nevím proč. Asi to tak mělo být...
Omalovánky jsou naprosto skvělé - akorát rozměr (čtvercový, cca 20cm), jednostranné a z kvalitního papíru, takže nepropíjí a navíc perfektní výběr motivů. Květiny, ornamenty a vitráže, zvířata (namátkou zebra, tukan, klokan, delfíni, hodně motýlů a hmyzu, chobotnice, atd.), dokonce i technická sekce (ozubená kola, detaily pístů, vrtule, ale i traktor a bagr) a pak spousta abstraktních malůvek. Pustila jsem se do nich hned - nemohla jsem odolat :) - ale bylo hodně složité ubránit si omalovánky před dětmi, pořád mi chtěly pomáhat. Nakonec mi aspoň kecaly do výběru motivu a barev, takže první čtyři omalovánky opravdu nejsou reprezentativním průřezem toho, co tahle knížka nabízí (nebo co já ráda vymalovávám :D - Holt to bylo: "Teď mouchu, teď mouchu, kde je moucha! A teď pavouka, já ci pavouka, buubu pavouk!") Ale tak aspoň pro ilustraci... :)


P.S. Dík, Q.!

Pocket Letters - tentokrát doručené

Tentokrát to nebude moje tvorba, tentokrát jsem na přání Q. připravila přehled pocket letter-ů, které mi dorazily včetně letmého zhodnocení.

První, který mi vůbec přišel, byl od bazalgette, se kterou jsme si vyměnily PL na téma dětské knížky (mimochodem tato mladá angličanka na toto téma píše diplomku). Nadchl mě, protože ke každé knížce sepsala krátké povídání, proč se jí líbila, kdy ji jako dítě četla a pod, takže z toho mám spoustu zajímavých tipů na doplnění vzdělání. Plus milé drobnosti, které se navíc většinou vztahovaly k tématice knížky, o které psala. Zkrátka moc milý pocket letter, padl mi do noty...



Druhý byl od Andi - té šel můj úplně první PL - a obávám se, že jsme se trochu minuly ve stylu. Sice mi do PL zakomponovala zelenou i kafe, ale osobně moc nemusím ty vysekaný obrázky ze Silhouette Cameo / Cricut strojů. Navíc mi trochu vadí neosobní (univerzální předtištěná) forma dopisu - jak jsem později zjistila, zdaleka s ní není sama. Drobnosti pěkný, ale celkově zkrátka lehké zklamání.



Třetí dorazil od Lisy, PL swap v rámci organizované výměny na téma Books and reading. Taky velmi milé překvapení - spousta knižních doporučení a byť Lisa psala, že má ráda detektivky a horory, tak byla schopná mnou neoblíbené žánry vynechat. Kartičky udělala krásně knižní, vybrala trefné hlášky, ani zadní strana nezklamala, zkrátka spokojenost.



Poslední zatím doručený PL je od kiki, se kterou jsme se domluvily na PL se soví tématikou - mimochodem, sama si mě našla a oslovila podle soví kabelky na profilové fotce :D. Už když jsem jí vytvářela svůj dopis, našla jsem její YT channel, abych měla trochu představu, co je zač (spoiler alert: Je to sympatická 21 letá holka z Malty, co natáčí videa s tvůrčími nápady :D) Takže jsem od ní čekala milou a nápaditou záplavu soviček, což se mi dost splnilo. Moc se mi líbil na přední straně ten rozstříhaný velký motiv, vzadu krásný nálepky a další soví drobnosti. Čekala jsem kapku delší dopis (všichni je děsně odbejvaj! :D), ale jinak tenhle milý PL splnil očekávání.


Link na Pocket Letter Pals.

sobota 8. srpna 2015

Červenec 2015

Opatrný začátek prázdnin s palcem, Bratislava a Zlín, dva jednodětné týdny s Mišákem ve Zlíně a dovolená ve Žluticích. To všechno jsme stihli za letošní červenec...

Červenec 2015

středa 5. srpna 2015

V hlavě


M. nedávno vyvedla děti na Mimoně, tak teď byla řada na mně. Zašli jsme s Míšou a N. na novou pixarovku - trailer právě viděly dětičky posledně v kině, tak jsem ho taky skoukla a vypadal velmi dobře - těšila jsem se (na Mimoně by se mi totiž fakt nechtělo O:)).

Film začíná narozením malé Riley, kdy se v její hlavě jako první objeví Radost. Je nadšená ze všeho kolem a sleduje stvoření první zářící bowlingové koule - vzpomínky. Jenže už po pár vteřinách přichází Smutek. A pak ještě Nechuť, Strach a Vztek. Ti všichni dohromady řídí Riley z velitelského stanoviště během dosavadních jedenáct let. Za tu doby vznikly ostrovy Rileyiny osobnosti, které se váží k nejzásadnějším vzpomínkám / povahovým rysům - ostrov Blbnutí, ostrov Přátelství, ostrov Hokeje a ostrov Rodiny.
Jenže pak přichází zlom - rodina se ze zasněžené Minnesoty stěhuje do San Francisca. Z domku se zahradou, lesem a rybníkem do slunné, ale zezačátku silně nepřívětivé Kalifornie. Dům je malý, stěhováci mají zpoždění, pizzu tu mají jen brokolicovou. A Radost v Rileyině hlavě nějak nestíhá - navíc jí Smutek začíná kapku fušovat do řemesla. Výsledkem je vnitrohlavová tragédie - Radost (navíc se všemi klíčovými vzpomínkami, které tvoří základ ostrovů) se Smutkem jsou vycucnuty z velitelského stanoviště do dlouhodobé paměti. Radost se nevzdává a neúnavně se snaží dostat zpátky na velitelství. Čeká je dlouhá cesta - bludištěm dlouhodobé paměti, nebezpečnou zkratkou přes abstraktní myšlení, krajinou představivosti, chytají myšlenkový vlak (pojem train of thoughts je v anglofonních zemích mnohem užívanější, počítám...) až nakonec málem skončí v hlubinách zapomnění. Až teprve tam si Radost uvědomí, že nejenom ona sama je pro Riley důležitá...
Mezitím se na velitelském stanovišti snaží Nechuť, Strach a Vztek chovat jako obvykle, ale moc jim to suplování radosti nejde. Bez klíčových vzpomínek se navíc Rileyiny osobnostní ostrovy bortí jeden za druhým - ztrácí chuť blbnout, ztrácí svou největší minnesotskou kamarádku, ztrácí zájem o hokej. Nepohodne se s rodiči (kterým chybí jejich veselá holčička) a Vztek ji dožene až ke krizovému nápadu, jak tomu všemu utéct. Naštěstí se Radost i se Smutkem vrací právě včas, aby zažehnali katastrofu. Začíná nové období veselo-smutných (a dalších kombinovaných) vzpomínek, kdy už všechno neřídí jen Radost, ale pěkně všichni pohromadě. Riley už je dvanáct, s upgradem na ovládacím panelu se tu objevilo velké červené tlačítko "puberta" a Radost v závěru konstatuje (parafrázuju, nepamatuju přesně): "Je to nejlepší. Co by se mohlo stát?" :D

Další skvělá pixarovka. Bylo to poučný, milý, vážný, veselý i smutný. Pro děti i pro dospělý. Rozhodně chci tenhle film do sbírky a vidět ho znovu..! <3
P.S.Mimochodem, ten kraťas "Láva" mě rozeřval ještě před samotným filmem. Dobře Pixar!

Hodnocení: 100%
Film: V hlavě (Inside Out)
Režie: Pete Docter, Ronaldo Del Carmen
Shlédnuto: 04.08.2015 v Cinestaru HK


pondělí 3. srpna 2015

Žlutice - naše letošní hradová dovolená

Tentokrát to byly Západní Čechy (ale míň západní, než loni ten Vildštejn :)), ubytování jsme nakonec vybrali ve Žluticích a kopírovali jsme obvyklé schéma čtyři dny/tři noci. Našli, viděli a nafotili jsme deset hradů, prošli a poznali další kousek naší republiky a už cestou domů jsme spřádali plány, kam příště. A protože jeden obrázek je víc než tisíc slov, tak tu máte naši dovolenou v obrazech i s popisky... :)


Žlutice 2015

A ješte Koalixova verze: Žlutice - léto 2015