středa 22. dubna 2015

Pavel Šrut: Lichožrouti

Četli jsme před spaním Míšovi, ale protože mi většina příběhu unikla (obvykle čte dětem Koalix), pro jistotu jsem si Lichožrouty přečetla ještě jednou sama...

"Je to nejobratnější lupič všech dob a dosud nikdy nebyl dopaden. Možná i vám se včera nebo právě v této chvíli ztratila ponožka. Kdo za to může? Lichožrout! Záhadný tvor, který žere ponožky a z párů dělá licháče. Do jejich tajemného světa pronikla autorská a ilustrátorská dvojice Pavel Šrut – Galina Miklínová a vynořila se s napínavým a vtipným příběhem jedné lichožroutí rodinky, starého mládence pana Vavřince a malého nešiky lichožrouta Hihlíka."

... a nemůžu se ubránit lehkému zklamání. Slibný začátek - originální tvorečci, lidem (většinou) neviditelní, požírající (liché) ponožky a jejich zajímavě rozpracovaný svět. Ale nějak mi moc nesedělo, kam se celý příběh ubíral - k mafiánům, gangům, krádežím a velké zradě. Netuším, nakolik by se mi Lichožrouti líbili, kdybych se k nim dostala za dětských let, ale pohledem dospělého mi vadila spousta kulturních předsudků - praštěný vědec, mlátič Vasil, Li Ku, a pod. Rozhodně mi to nepřišlo tak vtipné, jak bylo pravděpodobně zamýšleno.

Takže mínus za příběh. Drobnější mínus za trochu nijaký konec. Velké plus za ilustrace. Další plus za citlivý odchod dědečka. Suma sumárum, nakonec průměr. Popravdě, od "knihy desetiletí" jsem fakt čekala víc. (Možná to bude tím, že se u nás ponožky ztrácí jen minimálně... :) Tři z pěti.

Forma: CZ
Vydáno: Paseka 2008
Stran: 232
Přečteno za: 13 dnů


sobota 18. dubna 2015

Les plný zvířátek

Na sobotní dopoledne jsem měla pro děti vyhlídnutou lesní procházku už dlouho - snad před měsícem jsem o této akci našla zmínku někde na netu. Předpověď počasí sice nic moc, ale nakonec počasí vyšlo až nad očekávání pěkně. Vystartovali jsme v deset s první nadšeneckou skupinkou, co na sraz přišla přesně. Stanoviště podle zvířat byla vymyšlená dobře, hry měly taky dobrou ideu, jen mám dojem, že nikdo nevzal v úvahu takovou drobnost, že se předškolní děti ještě docela bojí a nenechají se jen tak organizovat od někoho cizího. Míša si na začátku zaběhal při shánění zásob pro jezevce, kartičky po lese ještě taky hledal, ale lišku v doupěti už hrát nechtěl a tak jsme další stanoviště nenápadně vypustili. Mělo to několik nesporných výhod - byli jsme jedni z prvních v lanovém minicentru, které si oba kluci dost užili, taky jsme byli jedni z prvních na rytířském hradišti a hlavní nápor přišel, až když jsme odcházeli. A vlastně totéž s obědem. Mimochodem, když jsem pak viděla u sousedeních stolů další dětičky, tak jsem byla na ty svoje dva lumpy docela pyšná - oba se bez problémů a bez scén dokázali slušně najíst, nic nerozbili ani nevylili, nezdrhali mi na hřiště, neváleli se po zemi s hysterákem... Zlatí kluci. Většinou... (to, že mě Mates vyprudil do ruda dvě minuty před odjezdem, to je drobný detail, který pomíjím... :D)
Zkrátka, příjemné dopoledne strávené v lese. Příště už třeba dorazíme na těch kolech, jak jsem Míšovi slíbila. :)
15-04-18 Les plný zvířátek

středa 15. dubna 2015

Po třech měsících hurá na Mravín aneb Bezdětný výlet

No ano, opravdu jsme na posledním hradovýletě byli 11.ledna, čili jsme měli opravdu tři měsíce výletového půstu. Nedobrovolného, pochopitelně. Potácíme se ve virózách a nemocech, vždycky aspoň někdo, až to pěkný není. Teď byly nemocný děti, ale počasí výletu přálo, tak jsme využili hlídacích možností, nechali děti doma a jeli sami. Stejně jako u výletu do Plzně musím konstatovat, že je to neuvěřitelná pohoda nemuset myslet za tři lidi, ale jen za sebe...
Jeli jsme opět k Vysokému Mýtu, nedaleko už zdokumentovaného Štěnce, ale tentokrát jsme zkoumali hřbet nad vsí Mravín. Moc jsme toho tedy nenašli, ale prošli jsme se, užili si luxusně jarního počasí a (hlavně) klidu. Jen houšť... :)

Link na  mapu, jak jsme to kolem Mravína pěkně obkroužili.

15-04-11 Mravín

středa 8. dubna 2015

Petra Soukupová: Pod sněhem

Petru Soukupovou mám ráda, zatím se mi od ní - byť více nebo méně - líbilo všechno. Její styl a zabývání se běžnou každodenností lidských životů mi dost vyhovuje. Tímto také děkuji pet za ochotné zapůjčení a je mi velmi líto, že právě její knížka dostala od Matese zásah vylitým čajem. Holt osud. :/
Jo, a mimochodem, od začátku roku mám na kontě 12 knížek (!), což je polovina z plánovaného objemu na celý rok. Nějak letos jedu! :)

"Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu otcových narozenin. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a ipadem, Kristýna s kocovinou. V plném autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace, a atmosféra tak už po několika kilometrech jízdy houstne. A to ještě žádná ze sester netuší, že další nepříjemnosti je čekají v domě rodičů. 

V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s přirozenou lehkostí podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stávám jedním z pasažérů auta jedoucího zimní krajinou."

Tři sestry, každá jiná. Jiná povaha, jiné hodnoty, ... A jiný pohled. Děj nekomplikovaný, půvab téhle knížky spočívá právě v těch různých pohledech. Vzpomínání na dětství, řešení současnosti, vyrovnávání se s tím, že se jim (zdánlivě bezdůvodně) rozešli rodiče. Byť jsou sestry povahově každá jiná, tak nejpozoruhodnější je pohled jejich matky. Kontrast dospělého a dětského světa. Tam, kde Marie popisuje vedení domácnosti pod všekontrolujícím dohledem své tchýně a postupnou ztrátu svých snů, tam vidí Mariiny dcery jen výborné řízky od babičky a tátu věčně zavřeného v pracovně. Status quo, který braly jako normální a daný.

Nejvíc mě na knížce fascinoval způsob psaní. Sledujeme postavy u běžných činností - chystají se na cestu, balí se a vyráží společně na víkend -  přitom jim ale neustále koukáme do hlavy a sledujeme veškeré myšlenky, skrz ně pak postavy poznáváme a prožíváme jejich pohledem všechny události. Jak dokáže Soukupová naprosto uvěřitelně představit čtyři hlavní postavy a neustále přeskakovat z jedné do druhé, aniž by knížka ztratila na tempu nebo působivosti, je minimálně pozoruhodná. Možná lehké rozčarování nad trochu nijakým koncem. Ale jak jsme do světa našich postav vpluly, tak ho zase opustíme. A můžeme se domýšlet, jak to asi bylo dál...

Rozhodně to bylo pozoruhodných téměř čtyři sta stránek, za mě to jsou solidní čtyři z pěti.

Forma: CZ
Vydáno: Host 2015
Stran: 373
Přečteno za: 4 dny


středa 1. dubna 2015

Březen 2015

Další měsíc za námi, tak tu máte fotky v března:

Březen 2015

Graeme Simsion: Projekt manželka

Na tuhle knížku jsem slyšela pět chválu, tak jsem se do ní optimisticky pustila. A ona mě chytla a nepustila. Bavila mě, líbila se mi a fakt jsem ji nechtěla tak zhltnout. Ale když nám aprílové počasí vypnulo na celý večer elektřinu, tak jsem moc jinou zábavu neměla. Tak jsem četla a četla, až bylo i těch zbývajících 120 stránek za mnou...

"Nevíte, jak najít dokonalou manželku? Vytvořte dotazník... Don Tillman se chce oženit, ale stále nemůže najít tu pravou. Jeho problém má vyřešit Projekt Manželka, a tak navrhne šestnáctistránkový dotazník, který mu má pomoci najít dokonalou partnerku. Rozhodně to nemá být barmanka, kuřačka, která ještě navíc ráda pije alkohol a chodí věčně pozdě. Ale Rosie Jarmanová je přesně taková! Taky je energická, inteligentní a krásná a i ona někoho hledá - chce poznat svého biologického otce. Při svém pátrání narazí na profesora genetiky Dona a ve vteřině mu obrátí život naruby."

Don Tillman je pozoruhodná hlavní postava - naprosto racionální myšlení, dny rozplánované na minutu přesně, standardizovaný týdenní systém stravování a k tomu potíže s rozeznáváním emocí a vcelku běžnými mezilidskými situacemi. Sám o sobě tvrdí, že jeho mozek jen funguje odlišně než u ostatních. Sledujeme jeho života v okamžiku, kdy začne pracovat na Projektu manželka - běžný stereotyp s hledáním partnerky pomocí schůzek nebo seznamovacích agentur se u zdá příliš časově náročný a málo efektivní a proto vytvoří dotazník, aby sítem jeho hledání prošly jen vhodné kandidátky.

Náhoda mu pak připlete do cesty Rosie. Zábavnou, krásnou, ale dotazníku naprosto nevyhovující. Začnou spolu pracovat na Projektu otec (pátrání po Rosině biologickém otci) - Don díky ní objeví krásy balkónové večeře, koktejlového večírku, pomádového tance... Čím víc se blíží konec Projektu otec, tím míň se chce společných chvil s Rosie vzdát. Projekt otec i Projekt manželka se chýlí ke konci, Don se rozhoduje, Rosie odmítá, Don se mění, Rosie se rozhoduje...

Možná jsem si ten konec měla nechat na později, ale nemohla jsem to nedočíst. Skvělá čtivá knížka se sympatickými postavami a vtipným příběhem, který baví (hodně) i dojímá (hlavně na konci - Don racionálně rozebírající lásku a zklamání). Jedna z perel mého letošního literárního roku. Na Eleanor a Parka to sice nemá, ale na pět hvězdiček to rozhodně je.

Forma: ebook CZ
Vydáno: Fortuna Libri 2013
Stran: 170
Přečteno za: 2 dny