pátek 27. března 2015

Veronika Roth: Čtyřka (Divergentní povídky)

Měla jsem chuť na nějakou oddechovku, tak jsem sáhla po tomhle - navíc jsme s E. měly v plánu vydat se na Insurgent do kina, tak mi to sedlo i tématicky jako přípravka... :)

Divergent jako takový jsem četla někdy v létě 2012, takže už jsem si z toho pamatovala vcelku dost houby. První díl další zajímavé YA trilogie a jak už to u trilogií bývá, tak první díl byl nejlepší (nový svět, frakce, výcvik...). Připomenout si teď tentýž děj z pohledu někoho jiného, bylo minimálně zajímavé. Nečekala jsem od toho nic převratného - zábavu a připomenutí pozoruhodného literárního světa - což mi splnilo obojí.

"Dva roky předtím, než Beatrice Priorová podstoupila Obřad volby, to samé učinil i Tobias. Po svém překvapivém rozhodnutí se ocitá mezi Neohroženými – zde konečně může zapomenout na svého tyranského otce, přestat být tím ustrašeným klukem schovávajícím se v koutě a žít šťastný život, nebo si to alespoň myslí. Už jako Čtyřka přichází na to, že ani nová frakce není bez problémů – nejen že pro získání postavení jsou Neohrožení ochotni jít přes mrtvoly, ale zároveň skrývají tajemství, které by mohlo rozvrátit celý systém frakcí. O dva roky později Čtyřka cítí, že by měl něco udělat, ale stále netuší co. Teprve dívka, která jako první nováček skáče ze střechy do záchranné sítě, může vše změnit. S ní dokáže napravit celý svět. S ní by Čtyřka opět mohl být Tobiasem."

Nic extra převratného kniha (pochopitelně) nepřinese, jen v Divergentu je Tobiasův pohled prostě až druhotný, důležitá tam je Tris. Překvapilo mě, jak moc zůstává uvnitř věrný Oddanosti (Abnegation), zkrátka co se v mládí naučíš... Zajímavé byly ty "doplňkové informace" - setkání s matkou po letech, jak došlo ke změnám ve výcviku, o konkurenčním boji Tobiase a Erica, atd.

Je to příjemná oddechovka, jako připomínka divergentního světa posloužila dokonale, přesto ale nepřináší nic moc nového (předpokládám, že cílovkou byli zejména věrné fanynky, které se Tobiase ~ Čtyřky nikdy nenabažily). Pobavilo, ale víc než tři z pěti tomu prostě nedám, sorry, Čtyřko... :)

Forma: ebook CZ
Vydáno: CooBoo 2014
Stran: 192
Přečteno za: 5 dní


čtvrtek 26. března 2015

Bezdětně do Plzně

Sice už je to víc než týden, ale nemůžu se k tomu výletu nevrátit...
To, že Koalixe začala bavit střelba a pistole, to není žádná novinka. Pravidelně jezdí na střelnici a několikrát do roka se vydávají s kamarády do Plzně na předváděčky nejrůznějších typů pistolí. A tentokrát se povedlo, že jsem s ním jela i já. V práci jsem si vzala dovolenou, děti byly rozdistribuovaný ve školce a u babičky a my s měli s Koalixem bezdětnou pohodu. Výlet ve dvou je něco tak neskutečně pohodovýho - najednou se nemusíte starat, jestli máte pro děti dost pití / svačiny / oblečení / zábavy na cestu, můžete zastavit kdy chcete a nehrozí, že probudíte spící dítě, můžete se stavit na benzínce a nedonutí vás nikdo koupit nový autíčko nebo aspoň bonbóny... Zkrátka, je velmi osvěžující, být zase zodpovědná jen sama za sebe. Tenhle pocit jsem si za celý den užila asi nejvíc ze všeho - byť skvělá Costa z Costa automatu (Shellka kousek před Plzní) i zážitek ze střílení taky rozhodně stály za to! :)



Na střelnici jsem si poprvé zkusila vystřelit si z revolveru. Byl to masivní kousek, při každém výstřelu jsem měla pocit, že mi před okem vybuchla ohnivá koule, ale kupodivu se mi vcelku i dařilo se rozumně trefovat. Střílení z Koalixovy nové 1911 proti tomu bylo daleko pohodovější, u ní mě zase fascinovaly ty odletující nábojnice - kolikrát mě to trefilo tak, až jsem měla pocit, že se mi tak ta pistole mstí... :D
Každopádně doufám, že jsme takhle nebyli naposledy, byl to vydařenej výlet...


pátek 20. března 2015

Částečné zatmění Slunce

Už když se Mišák vracel ze Zlína, tak tam padla zmínka o tom, že příští týden u nás bude k vidění zatmění Slunce. Vzhledem k tomu, že Míšu poslední dobu* vesmír dost baví a pilně studuje vesmírné encyklopedie z knihovny, začala jsem trochu pátrat, jestli by se třeba nedalo na zatmění na hvězdárnu. Dalo, pochopitelně. Plány mi pravda trochu komplikoval fakt, že zatmění vyšlo na pátek a navíc zrovna na den, kdy se ve školce fotili, ale holt jsem obojí obětovala na oltář vědy (Mišák neprotestoval, pochopitelně). :)


V devět jsme vyrazili ke hvězdárně. Tam davy, tři zájezdový autobusy, nespočet aut, že nebylo kde zaparkovat. Fronta u vchodu až ven. Ale netrvalo dlouho a byli jsme na střeše a přes koupené sklíčko koukali, jak to celé pomalu začíná. Vykousnutí se postupně zvětšovalo, sluneční srpek se čím dál víc podobal měsíčnímu, ale přece jen to docela trvalo, tak jsme ze střechy zamířili zase dolů a prošmejdili všechno možný. Míšovi se asi nejvíc líbila váha, která převáděla hmotnost zemskou na hmotnost na Jupiteru nebo na Slunci (na jednom z toho vážil 726 kilo, chlubil se pak doma).


Nakoukli jsme do sálu, ale tam prostě jen promítali totéž (přenos z digitálního dalekohledu ve druhé budově), co bylo k vidění venku naživo. Ještě jednou jsme vylezli na střechu (pořád davy, dalekohledy v obležení), tak jsme se nakonec vydali radši ven a okukovali Slunce z trávníku a zároveň jsme stihli projít i začátek galaktické stezky. Už skoro u auta jsme se podívali na vrcholící fázi zatmění a zamířili domů (Míša celou dobu dost ošklivě kašlal). Zážitek to rozhodně byl, byla jsem ráda, že jsme se tam vydali. A nejlepší tečkou bylo, když jsem Mišákovi v autě cestou domů líčila, jaký to bude, až bude při dalším zatmění v roce 2026 osmnáctiletej puberťák (ech!).

* ono je to relativní, vzhledem k tomu, že od čtyř let miluje Hvězdnou bránu a od šesti Star Trek, tak se asi není moc co divit... :D

středa 18. března 2015

Dodatečně k narozeninám

Když jsem začátkem roku tázána, co bych chtěla k narozeninám, tak většinou trpívám naprostou absencí nápadů. Ale jakmile se narozeniny přiblíží (případně už je po nich), tak se mi stává, že narazím na něco, co by bylo bývalo jako dárek naprosto perfektní. A pochopitelně to obvykle končí tak, že si dokonalým dárkem udělám radost sama...

Tak třeba letos jsem (díky MyGreenCow která v jednom videu zmiňovala podobný deník) objevila Q and A a day journal. Popis se mi líbil, nadšené recenze navnadily, tak sjem objednala... Včera dorazil a mně bylo hned na první pohled jasný, že se k těm nadšeným recenzím přidám. Deník vypadá jako menší knížka s ozdobným písmem, zlatá ořízka, příjemný tužší, ale přitom hladký papír. Na každý den připadá jedna stránka s datem, otázkou a místem pro pět odpovědí. Na každou je vyhrazeno jen pár řádků, ale podle mého prvního testování je to prostor dostatečný - není to na žádné dlouhé spisování, ale na krátkou výstižnou odpověď. Nechtěla jsem si úplně sebrat radost z objevování otázek, tak jsem deník projela jen namátkou, ale zatím se mi všechny líbily - byly zajímavé, vtipné, některé vztažené k datu (Did you kiss someone today? na Valentýna, například), některé k zamyšlení...


Namátkou:
  • What new activity have you tried?
  • Who do you want to know better?
  • What´s the most creative thing you´ve done recently?
  • What´s the craziest thing you´ve done for love?
  • Which friend(s) did you last speak to?
  • Is life fair? Yes? No? Sometimes? Not today?
  • In three words, describe your spirituality.

Jednak se mi tedy líbí samotné otázky, druhak se mi moc líbí ta myšlenka vývoje v čase. Jak se asi na stejnou věc budu dívat za rok, dva, pět? Budou se mé každoroční příspěvky lišit nebo ani ne? Uvidíme, zatím jsem začala od včerejška (a hodlám postupně doplnit i první dva měsíce, aspoň co půjde) a moc mě to baví. V souladu s anglickými otázkami odpovídám anglicky, bude to takové moje každovečerní krátké anglické cvičení se zamyšlením. A už se těším, až budu příští rok pročítat své letošní příspěvky... :)

Pro všechny milovníky deníčků či zápisníků vřele doporučuji. A je to skvělý tip na dárek, nebudete litovat! ;)

neděle 15. března 2015

Jarní prázdniny aneb Představy versus realita

Tak jo, skončily nám prázdniny*, Mišák se po týdnu vrátil od babičky a dědy ze Zlína. Týden uběhl jako voda a z ToDo listu, co jsem si v neděli sepsala, se mi povedlo uskutečnit jen minimum - v neděli si zajít na pivo a v pondělí umejt okna. :D
Pak práce a hnusný počasí a taky v noci špatně spící Mates a rázem bylo po "jednodětné pohodě". Popravdě řečeno, když jsem v pátek ráno vstávala po rozkňourané a promámované noci čítající cca tři a půl hodiny spánku, tak jsem se na Míšův návrat už dost těšila. A že si kluci hned první společné odpoledne venku na zahradě užili, je evidentní i z těch pár fotek. A tak to má být... :)


* ne že by se jarní prázdniny týkaly i školky, ale vzhledem k tomu, že v MŠ probíhala krizová oprava věčně protékajících záchodků, bylo všem rodičům doporučeno postarat se o dítka vlastními silami...

sobota 14. března 2015

Louise Walters: Kufr paní Sinclairové

Tak jo, další knížka. Letos už devátá. Nějak jedu, i Goodreads mě už označuje jako "page-turner" a prej jsem o pět knížek napřed. Dobře já! :D

Na tuhle knížku mě nalákala jednak anotace a druhak Quanti. Další drobné plus body u mě získala za zajímavý přebal, tak jsem do ní šla. Nabízí dvě vyprávěcí roviny - (titulní) příběh Dorothy Sinclairové sledující její život až do osudové lásky z doby druhé světové války a příběh Dorothiny vnučky Roberty ze současnosti.

"Osamělá Roberta pracuje v knihkupectví Old and New a ráda sbírá všemožné poklady minulosti ukryté ve starých svazcích - fotografie, dopisy, pohlednice. Když jí otec jednou věnuje starý kufr, jenž svého času patříval její babičce, objeví v něm prazvláštní dopis z druhé světové války. Je pod ním podepsaný její dědeček, jehož nikdy nepoznala - nejde jí však do hlavy, jak ho mohl napsat, jelikož dle data uvedeného v listu už měl být tehdy dávno po smrti… Dorothy prožívá nešťastné manželství s Albertem, jenž posléze odchází bojovat do války. Když jednoho dne spadne do pole za jejím domem stíhačka, poznává shodou okolností polského majora letectva Jana Pietrykowského a s tím, jak se jejich pouto prohlubuje, v ní vzklíčí naděje na lepší budoucnost - snad přece jen nalezne štěstí. Osud má však s nimi oběma jiné záměry a zanedlouho už musí Dorothy skrývat tajemství tak velké, že jeho důsledky pocítí i její vnučka Roberta o desítky let později…"

Příběh začíná osudovým dopisem, z něhož už je zřejmé, že příběh Dorothey nejspíš žádným happy-endem neskončí. Sledujeme ve zkratce její život až do let válečných, kdy se setkává s Janem a během několika setkání protkaných zajímavými rozhovory se do sebe zamilují a po zapojení Janovy perutě do války lásku živí skrze dopisy. Osud mezi ně ale nečekaně vloží (SPOILER ->) vlastní matkou nechtěné dítě následně Dorotheou přijaté za vlastní (<- SPOILER). Tehdy pro Dorothy začíná život s tajemstvím, o kterém nikdo netušil. A mezitím se v druhé linii seznámíme s Robertou, jejím vcelku osamělým životem mezi knihami, který posléze vyústí v (imho minimálně od půlky, ne li dřív dost zjevný) spokojený vztah.

Není to špatná knížka, četla se dobře, obě roviny se zajímavě přerušovaly a volně doplňovaly, ale přesto mi tam něco chybělo. Něco víc. Zpětně to na mě působí jako vcelku sterilní příběh s předvídatelným dějem, současná linie ještě víc než ta historická. Užívala jsem si rozhovory Dorothey a Jana, naopak nejvíc proti srsti mi byla ona zápletka s ("zničehonic") dítětem. Každopádně solidní a příjemný průměr, neurazí, potěší, ale obávám se, že za čas z ní mnoho nezbyde... Tři (byť je to taková lepší trojka) hvězdičky z pěti.

Mimochodem, tahle pasáž se mi líbila... (str. 54 - z rozhovoru Dorothey s Janem)
"No, na každý pád si myslím, že jsme všichni vlastně osamělí, vy ne? Nikdo nedokáže přesně pochopit, co se druhému honí hlavou. Všichni jsme uvězněni ve svých hlavách a mozcích a srdcích. Tak už tomu ale být musí. Můžeme k druhým vztáhnout ruku, nikdy ale není dost dlouhá. Třeba se dotkneme konečků něčích prstů a to bude krásný okamžit. Dál než ke konečkům prstů ale nedosáhneme."

Forma: ebook CZ
Vydáno: Mladá Fronta 2014
Stran: 182
Přečteno za: 9 dní


středa 4. března 2015

Ještě jedno ohlédnutí za únorem

Videa jsem vám ukázala, teď pro změnu fotky. Takový měsíční pelmel všeho možného, co se jinam nevešlo a přitom stojí za sdílení...

Únor 2015

úterý 3. března 2015

Leslye Walton: Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender

Už druhý den si v hlavě promýšlím tuhle recenzi, ale stejně moc nevím, jak do toho...

Tahle knížka nabízí "magický realismus, lyrickou prózu, bolest, vášeň i soužení", jak píšou na přebalu. A ano, opravdu je tam všechno. A ještě mnohem víc...

"Rodina Rouxova má pošetilou lásku ve vínku, což nevěští nic dobrého pro její nejmladší členku, Avu Lavender. Ava – skoro ve všech ohledech normální dívka – se narodila s křídly. Ve snaze pochopit tuto svou zvláštnost a s rostoucí touhou zapadnout mezi své vrstevníky se šestnáctiletá Ava odváží do světa, naprosto nepřipravená na to, co ji může čekat, a naivní vůči zvráceným pohnutkám ostatních lidí. Lidí, jako je třeba zbožný Nathaniel Sorrows, který si Avu splete s andělem a jehož posedlost dívkou s křídly vygraduje v noci oslav letního slunovratu. Tu noc se nebe roztrhne, vzduchem se mezi poletujícím peřím řinou provazce vod a osud Avy i její rodiny nabírá na ničivé kadenci."

Hned v úvodu se setkáváme s Avou, která se narodila s křídly, a zpětně sledujeme osudy jejích předků - až k Avině babičce Emilienne, která promlouvá s duchy, k Viviane, která svým dokonalým čichem cítí i lásku či smutek, Henrymu, Avinu dvojčeti, který nemluví a přesto se všechny snaží varovat před blížící se tragédií... Zčásti jsou to tedy pozoruhodné dějiny jedné francouzské rodiny, která se vydala za štěstím do Ameriky a z Manhattanu nakonec doputovala až do Seattlu. Ale hlavně je to všechno o lásce - ničivé a spalující, naplňující a vášnivé. Zamilovávají se. Jsou zraňováni. Vyrovnávají se s trápením. Všechny postavy jsou výtečně vykresleny a byť je každá z nich svým způsobem zvláštní, tak jejich chování je skrz naskrz lidské.

Ech, zase to vypadá jen jako halda nicneříkajících slov, ale když ona se tahle knížka opravdu hodně špatně popisuje. Mnohem lepší je dát jí šanci. Můj závěrečný ortel zní:
Okouzlující kniha, která vás chytne svým osobitým způsobem psaní, imaginací i svérázně podivnými postavami. Zkuste ji, nebudete litovat. (Váhala jsem mezi čtyřmi a pěti, nakonec jsem dala čtyři, ale jsou to teda lepší čtyři... :))

Forma: ebook CZ
Vydáno: CooBoo 2014
Stran: 280
Přečteno za: 7 dní



P.S. Ale teda jestli něco fakt nemám ráda, tak to jsou chyby u francouzských pojmů a špatné přízvuky. Úplně mi to rve oči, když vidím např. pátissiěre místo pâtissière (str. 58), feuilletage a poire belle-Helě-ne místo feuilletage à poire Belle-Hélène (neboli hruška Belle-Hélène v županu :) - str. 77),  crě-me brulée místo crème brulée (str. 142), atd. Budu doufat, že v tištěné verzi si podobné přešlapy ohlídali...

Únorová videa - opět

Čtvrtým rokem držím natáčecí tradici, kdy každý den února točím krátké video, které na konci měsíce slepím a ve dvou podobách pošlu do světa. Letošní videa jsou tu...

Chronologicky s popisky:

Seskládané jako jeden dlouhý únorový den:
Enjoy :)