pondělí 23. února 2015

Jojo Moyes: Stříbrná zátoka

Jednoho dne jsem v knihkupectví uviděla novou Jojo, tak jsem po ní hned chňapla. A bohužel až doma zjistila, že to není nová knížka, ale jen starší věc (orig. 2007) vydaná nově u nás, tak mě to malinko zklamalo...

"Lisa McCullenová se nikdy nedokázala odpoutat od minulosti. Ale nedotčené pláže a uzavřená komunita obyvatel australského přímořského městečka jí nabízí svobodu a bezpečí, po nichž tolik touží – když už ne pro sebe, tak pro svou desetiletou dcerku Hannah. Jenže pak přijede Mike Dormer, ubytuje se v rozpadajícím se hotýlku legendární lovkyně žraloků a Liziny tety Kathleen a veškerý klid a mír Stříbrné zátoky a vlastně vše, na čem Lise záleží, je rázem v ohrožení. Tenhle navoněný panák z Londýna chce totiž z hotýlku a zálivu, jenž skýtá útočiště velrybám, udělat prosperující turistické letovisko. A i když je to přesně ten typ člověka, kterého by Lisa měla nenávidět, co nevidět začne ohrožovat i Lisino rozhodnutí znovu se nezamilovat do někoho, kdo si to vůbec nezaslouží..."

Anotace kapánek zavání harlekýnovskou romancí, ale naštěstí už vím, že u Jojo to až tak strašný nebude. Ale upřímně řečeno, první dojem nic moc. Třicet stránek, pak skoro tři týdny nic. Rozjezd příběhu pomalejší, navíc (zase) psaný z několika pohledů (což já osobně moc nemusím, stává se mi pak, že se mi postavy pletou, zvlášť když nečtu úplně souvisle), ale tak od půlky už začne klasický Jojo tanec - knížka vás drží a nepustí, dokud ji nedočtete. Tři čtvrtiny knížky jsem přečetla za jediný den.

Nemůžu tedy autorce upřít umění sepsat strhující příběh. Největší výhrady bych kromě toho pozvolnějšího úvodu měla k epilogu, ten mi přišel snad až moc patetický. Přijde mi, že je z knížky poznat, že to je starší dílo a že styl Jojo Moyes ještě není úplně vycizelován (rozhodně na Me Before You nemá), každopádně to je ale slušný a poctivě napsaný příběh. Jen jsem bohužel čekala ještě o něco víc... Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi - je to tak přesně na tři a půl - ale nakonec za to, že jsem se od příběhu nemohla odtrhnout dostane čtyři z pěti.

Forma: CZ
Vydáno: Ikar 2015
Stran: 368
Přečteno za: 13 dní


čtvrtek 19. února 2015

Ján Simkanič: Mé dětství v socialismu (rozšířené vydání)

Tuhle pozoruhodnou knížku čtu už druhý měsíc. Ona se totiž moc rychleji číst nedá...

"Děti dokážou být mimořádně citlivé na věci, s nimiž se dospělí už dávno smířili. Ze své perspektivy mnohem intenzivněji vnímají absurditu, nesmyslnost i krásu. Podívejte se proto spolu s námi dětskýma očima na dobu, která měla trvat na věčné časy a kterou zažila naprostá většina z nás. Nechte se pobavit, dojmout a překvapit."

Soubor vzpomínek na dětská léta strávená v období socialismu od 50. do 80. let sestavená u příležitosti 25. výročí Listopadu 1989 sestavil Ján Simkanič. V tištěné podobě této knihy se objevily příspěvky od asi šedesáti autorů, v elektronické podobě jich je všech sedmdesát. Jednotlivá vyprávění, byť je každé z nich osobité a jedinečné, stejně jako jeho autor, mají přece jen společné rysy. Objevují se tam pionýři, branná cvičení, strašení jadernou válkou, dvoutakty, zakázaná hudba, donášení, nesvoboda...

"Jestli také patříte mezi děti socialismu, pak se ve vás při čtení zaručeně probudí proud vašich vlastních vzpomínek, emocí a zážitků. A jestli jste se narodili až po sametové revoluci, zůstanete v úžasu nad tím, v čem vaši rodiče každodenně žili a jak moc se tehdejší svět lišil od dnešního. A možná také budete lépe chápat, čím jsme poznamenáni dodnes."

Patřím mezi děti socialismu a s tím proudem vlastních vzpomínek měli naprostou pravdu. U některých vyprávění se mi najednou úplně jasně vybavily mé dětské zážitky. Stejně jako se to objevuje v mnoha sepsaných vzpomínkách - jako dítě jsem si nebyla vědomá toho, že žiju v socialismu, prostě jsem prožívala dětství v daném místě a čase. To, co za tím stálo a co vlastně znamenalo vyrůstat za socialismu, to je vidět až zpětně. S odstupem doby i věku.

A proto je zcela jistě dobře, že vznikla tato kniha, která nás kdykoliv přenese o třicet či čtyřicet let zpátky - stačí ji otevřít a přečíst si pár stránek... nebo třeba jen prolistovat dobové fotky v textu - abychom náhodou úplně nezapomněli... Čtyři z pěti za poctivé dílo.

Forma: ebook CZ
Vydáno: BizBooks 2014
Stran: 145
Přečteno za: 56 dní


pondělí 16. února 2015

sobota 7. února 2015

Robert Fulghum: Drž mě pevně, miluj mě zlehka

No, tak jsem si konečně přečetla to, co jsem myslela, že čtu minule, ale nečetla. :)

Je to čtivý, milý, se sympatickými postavami (spoustou sympatických postav), je to mozaika mnoha příběhů. Tak mě nakonec asi nejvíc překvapilo to, že to nebylo nijak dlouhý. Pořád jsem čekala nějaké zamotání příběhových linek, ale čekala jsem marně. Skončilo to tak přímočaře, jak to vypadalo...

"Víte, že ve vašem životě existují nějaké dveře? Pak běžte a zkuste vzít za kliku, je dost možné, že nebudou zamčené. Jevištěm Fulghumova románu je seattleská tančírna Century. Není to ani tak místo, ale spíš všechny ty příběhy, které se tu odehrávají. Setkávají se tu lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání či sexuální orientace... To, co je důležité venku, zde není podstatné... Jde tu totiž o jediné - o tanec."

Při včerejší návštěvě Kosmasu jsem ještě zvědavě nakoukla do papírové verze, protože mi přišlo, že jsem se tím ebookem přece jen malinko okradla. O obrázky a o oddělenější kapitoly zejména. Ale i tak - rozhodně se mi to líbilo víc než ta tancovací argentinská (byť mi tedy doplnila mezery a dokreslila důvody, které RF vedly k cestě do Argentiny a tudíž k další knížce o tangu), četlo se to výborně až mě fakt mrzelo, že to není delší. Jsem zvědavá, co pan Fulghum napíše příště - rozhodně si to ráda přečtu. Čtyři z pěti (- nutkání podívat se po letech do starých Fulghumovek přetrvává... :))

Forma: ebook CZ
Vydáno: Argo 2011
Stran: 272
Přečteno za: 9 dní


čtvrtek 5. února 2015

Albertí bruslení

No, nic nepíšu, protože nemám moc co psát, dorazila k nám chřipka a porazila nás jednoho po druhým. Jen Míša zatím statečně odolává...

Ale vrátím se skokem k minulému pátku, kdy jsem Míšu brala ze školky po obědě a vyrazili jsme si zabruslit. Už předchozí neděli, když jsem si jela do F4F jako obvykle zacvičit, jsem si všimla vedle (nově Albertího, dříve Sparového) parkoviště obdélné plochy, kde bruslili lidi. Vstup zdarma, půjčovna bruslí za dvacku, paráda! To jsme nemohli nevyzkoušet.
Bála jsem se, že tam bude plno, když jsou prázdniny (jako správná školková matka prostě ještě takovou věc, jako jsou pololetní prázdniny, fakt neregistruju :)), ale opak byl pravdou, nebyl tam vůbec nikdo. Tak jsem Míšovi půjčila brusle, pečlivě ho zašněrovala a šli jsme na to. První překvapení mě čekalo s prvním krokem na ploše - zjistila jsem, že to vůbec není led, ale nějaká umělá hmota. Mělo to své výhody - pády byly relativně měkké a taky to jezdilo míň, tak se Míša i míň bál - a pochopitelně i své nevýhody. Spojnice umělohmotných desek občas dělaly neplechu, přece jen to nesedělo úplně 100%. Ale nakonec mě nejvíc ze všeho vadil všudypřítomný jemný bílý prášek, který se bruslemi z plochy neustále strouhal, takže po každém dalším pádu člověk čím dál víc připomínal rumovou kuličku obalenou v kokosu. Díky statické elektřině to pochopitelně nešlo moc oklepat nebo omést - většinu věcí jsem prostě musela rovnou vyprat.
Ale zpět k bruslení. Mišák stál na bruslích po dvou letech a rozhodně mu to prospělo. Po hodině sice pořád ještě plynně nebruslil, ale po pádu už bez problémů vstával sám a bezpočtukrát si celé kluziště poctivě obchodil. A nejvíc jsem ocenila jeho nadšení - poslední dobou se mu spíš do ničeho nechce a nerad zkouší nové věci, takže jeho vytrvalé prosby, ať zase někdy jedem bruslit, že to bylo super, nejspíš velmi ráda vyslyším...
A ano, taky jsem se projela. Žádný zázraky, ale ověřila jsem si, že jsem schopná brusle obout a jakžtakž popojet, dělat oporu a nepadat. Jen mě po pár minutách začaly tak krutě bolet nohy, že jsem ty španělský boty, tedy brusle, zase rychle zula. Nezvyk, no. :)
Rozhodně celou tuhle Albertí snahu o inovaci chválím, nápad je to skvělý. A bruslí se až do března, tak to snad ještě stihnem...

2015-01-30 bruslení