sobota 31. ledna 2015

Leden 2015

Poslední dobou je to tu samej fotkovej post, já vím, holt se mi nějak do víc psaní nechce. Ale abychom se furt nehrabali jen v minulosti, tak dnes tu mám album fotek z právě končivšího měsíce ledna. Už to nebudou jen děti, spíš všeobecně rodinné zajímavosti, které nejsou k vidění jinde a přesto stojí za sdílení. Takovýhle byl tedy náš (letošní) leden:

Leden 2015

středa 28. ledna 2015

Únor 2014

A ještě jednou... Blíží se nám únor, tak je na čase si připomenout ten loňský. A vždycky mě překvapí, jak moc za ten rok děti vyrostly... :)

Mišák 5+ a Matýskův 19.měsíc - únor 2014

úterý 27. ledna 2015

Další rest z loňska - tentokrát fotky ze srpna 2014

Vzhledem k tomu, že loňský rok jsem zvládla alba snad jen dvě, tak restů je pořád dost. Ale snažím se, tentokrát jsem hrábla do srpnových fotek plných sluníčka, výletů, zahradní pohody a narozeninového dortu...


Mišák 5+ a Matýskův 25.měsíc - srpen 2014

středa 21. ledna 2015

Resty z loňska - fotky z března 2014

Pravidlené měsíční dávky fotek dětí jsem loni začala krutě flákat, a to i přesto, že všechny měsíce mám poctivě předpřipravený u sebe na složce, jen prostě ne a ne to dotáhnout. Ale slíbila jsem si, že ten loňský rok ještě postupně doplním, tak tady je první vlaštovka - březen 2014 s Míšou a Matýskem...

Mišák 5+ a Matýskův 20.měsíc - březen 2014

pondělí 19. ledna 2015

Do školy na zápis

V pátek jsme s Míšou byli ve škole na zápisu. Pořád mě překvapuje, jak to hrozně uteklo - nedávno to byl malej človíček, co se sotva narodil. A teď půjde do školy...
Sama jsem si zápis pamatovala jen matně - utkvěl mi v hlavě zejména dáreček, co jsem tam dostala (motýl z tvrdého papíru s přilepeným bonbónem) - a protože jsem se nikde předem nevyptávala, tak jsem Míšovi mohla jen velmi zhruba popsat, jak to bude vypadat. Pochopitelně nejhorší ze všeho bylo čekání - přišli jsme asi deset minut před začátkem, pochopitelně před školou už štrůdl rodičů s dětmi, ale naštěstí zapisovali snad v osmi třídách zároveň, tak jsme byli hned druzí na řadě. I tak mě překvapilo, že to trvalo půl hodiny, byť teda vevnitř, ve třídě, čas ubíhal pochopitelně rychleji. Mišák byl šikovnej, počty, srovnávání, tvary, všechno uměl, slabší to bylo jen s básničkou (na žádnou si nemohl vzpomenout) a s kreslením (postava byla hodně schematická, tedy, ne že by mě to překvapovalo :)). Ovšem na závěr tak všechny dostal tím, když na dotaz, jestli umí říct, kolik je hodin (měl totiž na ruce hodinky - ručičkový, dodám pro úplnost) všechny konsternoval prohlášením, že jsou za dvanáct minut dvě hodiny. To jsem nečekala ani já, že to dá.:) Dlouho pak váhal u odměn - nemohl si vybrat mezi tygrem a želvou - až mu nakonec učitelky odsouhlasily dárky oba, když řekl, že tygra dá doma Matýskovi... Hodně jsme ho cestou k autu chválili, že byl šikovnej, nestyděl se ani nebál a že to krásně zvládl. A za odměnu si vysloužil jahody se šlehačkou (původně jsme šli sice do kavárny na dort, ale nějak si nevybral) a bylo to. Teď už jen počkat na výsledek. Jestli to vyjde, tak máme doma budoucího prvňáčka.

2015-01-16 zápis

sobota 17. ledna 2015

Jak jsem znovu doprojektovala

Tak modří už sice vědí, ale i tak. Slíbila jsem (si) pár vět na vysvětlenou...

S třistapětašedesátkovým projektem jsem poprvé začala v březnu 2010. To ještě nebyl zdaleka tak populární, ale prostě se mi zalíbila ta myšlenka zachycování "malých" momentů. Rok jsem v pohodě vydržela a když se blížil konec, tak se mi najednou končit nechtělo. Na každodenní focení jsem si dost zvykla, tak jsem jen změnila způsob publikování (z týdenního souhrnu jsem udělala jednotlivé posty s krátkým popisem). Každopádně poté, co jsem začala chodit do práce, tak už se mi občas témata pro fotky hledaly složitě, všechno se opakovalo a všechno už tu x-krát bylo. Na konec jsem se tentokrát těšila nesmírně...
Pak přišel po roce a půl re-start. Znovu mě to chytlo, takže když po roce měl přijít konec, zase se mi končit nechtělo. Ale velmi rychle jsem toho začala litovat. Ono totiž už bylo všechno zase trochu jinak. Začala jsem chodit do práce a týden začal mít svůj pravidelný řád. Stereotyp. Úterý a středa v práci. Čtvrtek na lezení. Pondělí a pátek doma - jednak obhospodařovávání domácnosti, druhak sbírání sil. Víkendy. Takže když pátý čtvrtek za sebou sedím na kafi v restauraci u stěny a Míša má lezení, tak už se fakt dost špatně vymýšlí něco originálního. Tak mě to postupně začalo kapánek frustrovat. Stejně jako přidávání po týdnu nebo dvou se složitým vzpomínáním, co jsem to tehdy vlastně dělala a o čem to vlastně mám psát. Samostatným bodem pak byla nechuť do sepisování stejných věcí dvakrát - několikrát jsem opravdu chtěla sepsat blog o (hrado)dovolené nebo třeba o výletu do Prahy s Míšou, ale prostě když už jsem ty věci jednou minimálně nakousla na 365 blogu, tak už měl puffinusí blog prostě smůlu. Byť bych to tam ráda sepsala jinak a třeba i ukázala víc fotek z jednoho dne, než jen tu jednu jedinou.
Zkrátka a dobře, časem pro mě sepisování příspěvků pro 365 začalo být spíš ne úplně milou povinností než radostí a zatoužila jsem po změně. Po troše svobody, kdy nutně nemusím psát něco o každým jednom dni. Sama sobě jsem si dala čtrnáctidenní zkušební lhůtu a překvapení se nekoná - opravdu mi nově nabytá volnost naprosto vyhovuje, mám daleko víc chuti ke psaní (byť to zatím asi moc nevypadá, rozhodně je to tak :D) a znovu začínat opravdu nehodlám. Poprvé tedy svůj vlastní projekt nedotáhnu do konce - ale zase skončit s posledním dnem roku 2014 mi připadalo ještě vcelku stylové. A kdybych náhodou zase někdy začala, tak to bude moct být pěkně od prvního ledna. Kdo ví, třeba to ještě někdy přijde. Rozhodně zatím sbohem, projekte...

pátek 16. ledna 2015

Robert Fulghum: Vzpomínky na jedno dobrodružství

Další úlovek z mé poslední návštěvy v Kosmasu (stejně jako minulé Čmuchadlo), mimochodem byla to vcelku příjemná změna číst zase něco "v papíru".

Ale jinak se mi s touhle knížkou povedl opravdu veselý kiks. Věděla jsem, že Fulghum napsal nějakou knížku o tancování, vidím tenhle tancovací přebal, tak si říkám, aha, to je ono, tak jo, to si vezmu. Čtu, zaeviduju si ji na Goodreads, pravda, podivím se, že nesedí počet stránek, ale říkala jsem si, že asi vycházejí z AJ vydání nebo něco. Když se pomalu chýlím ke konci, tak se zase podivuji nad poměrně vysokým čtenářským hodnocením, které na Goodreads tahle knížka má, ale ještě pořád mi to nedocvakne. No, a až na posledních stránkách knížky s doslovem (kde mimo jiné sumarizuje, co se stalo pak a zmíní tam tu druhou knížku, o které jsem se domnívala, že je to tato O:) :D) mi dojde, že čtu vlastně úplně něco jinýho! Nenapadlo mě totiž, že by mohl tancovací knížky napsat dvě za sebou. Tak tahle, vážení, tahle je ta argentinská... :)

"Jakmile jednou propadnete tangu, jste lapeni na celý život. Robert Fulghum ten pohlcující pocit zná. Aby svému osudu šel ještě více naproti, vydává se do země tangu zaslíbené: nasedá na loď, která při obeplouvání Jižní Ameriky ztroskotá, cestuje po Argentině vlakem s domorodci, je na ulici přepaden a okraden, málem přijde o život při silné vichřici, chodí na hodiny provazochodectví, s chutí jí, pije a seznamuje se, přemýšlí o argentinských dějinách, diktatuře, ekonomice, kultuře a mentalitě. Ale především: tancuje, tancuje, neustále tancuje. Tancuje i po svém návratu do Spojených států, možná tancuje i právě teď."

V dávných časech, když u nás po revoluci všechny ty Fulghumovy knížky začaly vycházet, jsem ho totálně milovala. To umění zkratky, hledání souvislostí, filozofická zamýšlení nad běžnými věcmi a v neposlední řadě taky přiblížení americké nátury... S odstupem téměř dvaceti let můžu směle prohlásit, že Fulghum je pořád Fulghum, pořád píše čtivě, dovede vykreslit Buenos Aires i krásy tanga, odvypráví své, ale tak nějak nic víc.

Jedno z Fulghumových mouder (str. 23):
"To machovské holedbání se, které tady v souvislosti s tangem předvádím, zastírá obyčejný strach. 
Já se děsím toho, že stárnutím se život jaksi smrskává.
Bojím se nudy, která nastane, když se nebudu nic nového učit, když nebudu chytat příležitosti za pačesy, když nebudu tak či onak riskovat a o něco usilovat.
Bojím se, že se tu budu pohybovat jako starší turista a divák, který svět jen zpovzdálí pozoruje, ale nijak se nezapojuje.
Bojím se umírání, které se uvnitř nastartuje, jakmile vstanete od rozehrané hry a jdete se posadit do čekárny, odkud už vede jen poslední cesta.
Tak to ne. Nikdy!"

Ve finále mi to přišlo trochu málo. Možná to bylo tematikou - tancování mě přece jen moc nebere, potažmo ani tango či obecně jihoamerická kultura mi moc neříká. Takže jo, dobrý, příjemný, ale na hlubší zážitek tohle teda nestačilo. Za mě tři z pěti. (Plus nutkání podívat se po letech do starých Fulghumovek. :))

Forma: CZ
Vydáno: Argo 2013
Stran: 178
Přečteno za: 7 dní


středa 14. ledna 2015

Ach ty moje hlezna!

V neděli se mi povedlo naplnit úsloví "Sportem k trvalé invaliditě." Jako obvykle jsem vyrazila na nedělní hodinu a půl BOSU-ování. Sestava v pohodě, ale při kardiu jsme dělali náskoky a seskoky. No, a při třetí sérii se mi povedlo seskočit tak pitomě, že jsem došlápla na hranu, zvrtly se mi oba kotníky ven a svalila jsem se jak hruška. Měla jsem se co držet, abych nenadávala jak dlaždič, bolelo to pekelně. Naštěstí to nebylo nic horšího než podvrtnutí, po pár minutách jsem se byla schopná znovu i opatrně postavit, ještě jsem si i odposilovala ruce a záda a břicho a vlastně všechno, co šlo. Ovšem cestou domů už jsem měla problém třeba si obout boty nebo nasednout do auta - kdykoliv se mi měl kotník vytočit z přímé polohy. Třeba osprchovat se byla docela výzva. :) Večer jsem si naordinovala ocťák, stáhnout obvazem a odpočívat. Přes noc se mi to solidně rozleželo a opuchlo, skoro jsem nechodila - mohla jsem se jen kolébavě pajdat jako kachna :) - nejhorší byly schody, pochopitelně, ale naštěstí jsem moc nikam nemusela a mohla se šetřit. Dnes, po třech dnech, je to (chválabohu) už o dost lepší, chodím vcelku normálně, tak doufám, že se mi do konce týdne úplně srovná. Ale na BOSU si teda budu nějakej ten pátek ještě dávat pozor!

úterý 13. ledna 2015

Další kopeček v lese aneb Tvrziště Pěšice

V sobotu stálo počasí za houby, ale v neděli naopak vypadalo od ráda slibně. Tak jsme vyrazili. Opět k Vysokému Mýtu do obce Pěšice, protože tam - nedaleko Štěnce, kde jsme byli před týdnem - bylo další tvrziště. Ovšem vzhledem k tomu, že jsme slušní a spořádaní turisti, tak jsme se nedostali až přímo na něj, neb jsme neignorovali cedule se zákazem vstupu - holt má někdo to štěstí, že má hrad na svém pozemku, no. Tak jsme si ho aspoň obešli a okoukli, jak se dalo. Matýska pak zaujala kočka, kterou mezi domy zmerčil, tak jsem mu ji pomáhala pronásledovat, ovšem pohladit se nenechala ani náhodou. Pár zmrzlých fotek najdete v albu na Picase...

Linky na lokalitu na koalix.info a Hrady.cz.

2015-01-11 tvrziště Pěšice

čtvrtek 8. ledna 2015

Petra Soukupová: Bertík a čmuchadlo

Tahle knížka mi náhodou padla do rukou v Kosmasu a jsem za to moc ráda. Petra Soukupová a její první knížka pro děti rozhodně nezklamala.

"Bertíkovi je devět. Rodiče se rozvedli a on žije s maminkou, která si našla nového přítele. Bert mu říká Rypouš. Ostatně, celou tu životní změnu nese velice těžce. Připadá mu jako zrada. Chci, aby bylo všechno jako dřív! Vzteká se. Žárlí. Na všechny kolem sebe je protivný. Až jednou potká v lese za chalupou zvláštní mluvící zvíře — čmuchadlo — a skamarádí se s ním. Dokáže neočekávané přátelství s tajemným tvorem změnit Bertíkův pohled na svět?"

Aneb velmi citlivý a milý návod pro děti, jak se vyrovnat s rozchodem rodičů a dalšími záludnostmi ze života dospěláků. Příjemně napsaný a věřím, že je pro děti bez problémů srozumitelný. Bertíkovi od začátku fandíme, byť to není žádný svatoušek a ze začátku se vůbec pěkně nechová. Ale trocha samoty vyplněná rozhovory s malým roztomilým čmuchadlem ho naštěstí přivedou k rozumu. Celé letní zasazení příběhu do chaty obklopené přírodou je moc fajn, kolektivně ostříhané vlasy i závěrečné zplyšovatění jsou krásné nápady.

Jedno z krásných čmuchadlových mouder (str. 126):
"Pořád je všechno jiný. /.../ A takhle je to v životě se vším. Pořád se něco děje. Když víš, kam patříš a kteří lidé s tebou zůstanou, tak se nových věcí nemusíš bát."

Knížky Petry Soukupové se mi vždycky líbily a ani tahle nebyla výjimkou. Budu se těšit na její další díla a doufám, že se třeba i nějaká další dětská urodí. Tahle se rozhodně hodně povedla. :)
****

Forma: CZ
Vydáno: Host 2014
Stran: 136
Přečteno za: 0,5 dne


neděle 4. ledna 2015

Ta vod eS: Děvčátko s urnou

A druhá rychlovka...

Proběhla kolem mě na Twitteru (vím o ní díky Makovici), tak když jsem ji na iDnesu uviděla, nezaváhala jsem.

"Děvčátko s urnou je psychologicko-romantická novela humorně vyprávějící o neobyčejném boji proti šedivé rutině a temnotě minulosti. Třicetiletá Dana je na mateřské dovolené se svými dvěma syny. Zdá se, že má ve svém životě všechno - zdravé děti, milujícího manžela, hmotné zajištění i uspokojivé bydlení. Přesto se cítí vyčerpaná, neukotvená a vzhledem k vlastnímu traumatu z dětství se ve své nové roli matky těžko hledá. Pomůže jí její smysl pro humor a cesta, kterou se rozhodne podniknout, vyhrát nad vlastními pochybami a démony z minulosti?"

Líbila se mi. Dost. Příjemný styl psaní, který odsejpá a přitom nenudí. Zajímavá hlavní postava, spousta skvělých dialogů hlavní hrdinky. Dobře známé a naprosto trefně formulované pocity ženy na mateřské - dohadování nad talířem, snaha jít na hřiště tehdy, když tam nikdo není, pochybnosti o vlastních mateřských schopnostech... A do toho přijde na řadu berlínské dobrodružství s urnou. Dloubání do minulosti a hledání rozhřešení...

Jen byla krátká. Dost. A popravdě řečeno, u retrospektiv jsem docela měla problém se jmény a s tím, kdo je kdo, jak si bylo všechno podobné (Dana/Dan/Petra/Petr). Detaily, já vím. :)

Každopádně celkově to byl moc příjemný čtenářský zážitek a budu doufat, že na sebe další dílo nenechá dlouho čekat, autorce rozhodně fandím! Za mě lehký nadprůměr, tři a půl z pěti, zaokrouhleno nahoru. ;)

Forma: ebook CZ
Vydáno: Nuridius 2014
Stran: 170
Přečteno za: 1,5 dne


sobota 3. ledna 2015

Rainbow Rowell: Eleanor & Park

První knížka roku 2015. A hned taková pecka...

Koupila jsem si ji pár minut před Novým rokem (díky za tip, Quanti)...

"Romance ze školního prostředí, neobvyklá je v tom, že hlavní hrdinka není nejkrásnější holka na škole a její milý není nejúžasnější borec; ona je obyčejná, trochu při těle, on nenápadný kluk s částečně asijskými předky. Jejich zvolna se vyvíjející vztah překvapí je samotné a je líčený tak, že když se poprvé vezmou za ruku, připraví to o dech je i čtenáře."

...a hned se začetla. A nemohla přestat. A zároveň jsem ji strašně nechtěla dočíst a přála jsem si, aby byla nekonečná. Chtěla jsem si ji co nejvíc šetřit, ale stejně to nedalo na víc než dva dny. Prostě jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Byl to skvělý zážitek - velmi uvěřitelné postavy ve velmi uvěřitelném prostředí, uvěřitelné dialogy i činy. Úplně jsem ty dva viděla.

Fascinovalo mě, jak byla autorka schopná přepínat postavy, popsat stejnou situaci z pohledu jednoho i druhého, klučičího i holčičího pohledu, oba dávaly smysl a měly svou osobitou logiku. Vcelku snadno předvídatelný děj (že se do sebe ti dva zamilují, je evidentní už z přebalu, žeano :)) vyvažuje v závěru otázka, jak to všechno vlastně skončí. Ale ani závěr mě nezklamal...

Tuhle knížku rozhodně chci mít doma i v papírové podobě. A dost se obávám, jestli ji letos ještě vůbec ještě něco překoná. Jasných pět z pěti.

Forma: ebook CZ
Vydáno: Yoli 2014
Stran: 328
Přečteno za: 2 dny


Letošní první hradovýlet

Chystali jsme se někam vyrazit už na Štědrý den, pak na Silvestra, ale nakonec to vyšlo až dnes. Letošní výletová premiéra. Počasí vypadalo slibně (pršelo včera a chumelit se chystalo až později), tak jsme vyrazili směr Vysoké Mýto objevovat zase jiné kraje. Dojeli jsme do Štěnce a pak už docela krutou neudržovanou cestou nahoru na hřeben. Tam bylo už od silnice vidět příkop a tedy i tvrziště Štěnec. Zaparkovali jsme, ale jen co jsme otevřeli dveře u auta, poznali jsme, jaký duje severák. Během pár minut jsme byli promrzlí, že kluci ani neprotestovali, když jsem jim cpala rukavice (nevídáno). Nechali jsme pana badatele Koalu jít napřed a šourali jsme se pomalu ale odhodlaně Matýskovým tempem, v lese nafotili příslušný hrb i příkop, dokonce jsme viděli i utíkajícího jelena (na srnce to, myslím, bylo dost mohutný), Mišák ze sebe udělal pomocí hole Krakonoše, Matýsek se hned musel opičit, cestou zpátky si na louce užili sněhu, na silnici zas ledu...
Zkrátka a dobře - první výlet prohlašuju za vydařený (byť rozmrzáváme pomalu ještě teď :))...

Link na lokalitu na koalix.info a Hrady.cz.

2015-01-03 tvrziště Štěnec

čtvrtek 1. ledna 2015

Ohlédnutí za rokem 2014

Co by to bylo za začátek roku, kdyby tu chyběla bilance... 


Přečtené knížky: 20 - a popravdě řečeno jsem na svou zvládnutou Goodreads challenge docela pyšná... Myslím, že s jedinou výjimkou jsou recenze na přečtené knížky tady na blogu (upřímně řečeno to byly jedny z mála pravidelných blogových příspěvků, vím vím...).
2013: 11

Zhlédnuté filmy: 8 (Divergent, The Fault in Our Stars, Letadla 2: Hasiči a záchranáři, The Hundered-Foot Journey, The Maze Runner, Co jsme komu udělali?, Mockingjay: Part 1 a Tučňáci z Madagaskaru)
2013: 5

Dnů na dovolené: 13, a sice: Mikulov (únor/březen) - 3, České Budějovice (duben) - 3, Vír (srpen) - 4, Skalná (září) - 4, Vír (říjen) - 3. Jeseníky letos opět ani jednou.
2013: 8

*Mimochodem, nemohu nezmínit Koalovu geniální mapu všech 44 míst, která jsme v roce 2014 navštívili. Jak vidno, nenudili jsme se... :)


Leden
Novoroční ohňostroj s Mišákem. Mates mi rozlámal brejle. Žádná zima - výlety po hradech. KickOff v Plzni - rodiče hlídali, já jela pařit.

Únor
Nemocní kluci - postupně laryngitida, zánět středního ucha a průdušky, radost. Nový foťák <3. February video challenge. Dovolená v Mikulově.

Březen
Jarní prázdniny s Mišákem ve Zlíně. Jednodětný (=pohodový :)) narozeninový týden. Cirkus s Mišákem. Dorazil narozeninový luk! <3 Matýsek objevil krásu pískovišť.

Duben
Krásný počasí, pořád jsme venku. Koalix si koupil 1911. Matýsek dostal motorku. Fail se zápisem do školky. Víkend v Českých Budějovicích. První cyklovýlet - Piletice. Velikonoce. Tablet od Alzy (fakt!).

Květen
Prvomájový kolotoče s Mišákem. Lehce sebevražedný školkový výlet do Tropical Islands, ale zážitek velký. Zavřená ulice a bagry. Nový telefon <3. Besídka ke dni matek. Mišákovo první testování lezecké stěny. Zlín i se ZOO a střelnicí. První cyklovýlet s dětma - 8km.

Červen
Tři dny krutých veder - lavory a bazének. Den blbec zalepený nákupy. Cyklovýlet i s průtrží. Matýsek se zamiloval do koleček. Mišák má venku první zub. J+Y svatba.

Červenec
Grilování u Pajas. Koupání v Orlici. Flošna. Tongo i s EP. Zlín a Helčina svatba. Mišák tam zůstal dva týdny na prázdninách. Jednodětná pohoda doma. Mates se svezl traktorem i kombajnem. A zase pro Mišáka.

Srpen
Idylická dovolená na Vysočině. Prázdninování doma s nekoupacím počasím čili hlavně hřiště a cyklovýlety. Gumičková mánie i u nás. Výlet do Prahy za Jane. Oslava babinčiných 95. narozenin v Žítkové (!).

Září
Slavnosti královny Elišky s dětma, CIAF na obloze. Poprvé v práci! Lanový park s dětma. Pardubice s Quanti. TopTour s Mišákem - 30km po lesích na kole. Dovolená ve Skalné (Záp. Čechy). KlaPi a stůl.

Říjen
Mišákův první lezecký kroužek. Krásný podzim a ježdění po hřištích. Výročí svatby. Skvělý večer s EP U Rytíře. Korálkování (Hama beads). Tongo i s Natálkou. První domácí dlabání dýně ("dlabali") a pet & tpk návštěva. Zlín. Šestiletý Mišák a jeho vyhlídkový let.

Listopad
Mišákova první škola v přírodě... a naše jednodětná dovolená ve Víru. Velké překvapení od Flavie - dopis po roce <3. S klukama do Pardubic. S Mišákem do školy - obhlídnout a vyzkoušet. S Mišákem do Prahy - metro i tramvaj, Karlův most i Starbucks.

Prosinec
S prosincem přišla ledovka i první sníh, byť jen na pár dní. Perníčky a kokosky. Handmade vánoční přání. Handmade vaječný koňak. Absolutně nevánoční nálada po celý prosinec. Solná jeskyně. Vánoce se střevní chřipkou. Zato bez kompasu. Zlín se sněhem a bobováním. A s migrénou po návratu. A absolutně nezajímavý Silvestr.


Co říci závěrem? :)
Jak je vidět, píšu málo, nemám tu ani co linkovat. Spousta drobností by se dala najít na 365 blogu, ale to není ono, ráda bych to spíš probudila k životu tady. Berte to jako moje letošní předsevzetí... ;)