pátek 25. prosince 2015

Astrid Lindgrenová: Bratři Lví srdce

Zase něco z poličky dětských knížek - na tuhle jsem slyšela samou chválu (a Goodreads taktéž potvrdil vysoké hodnocení), ale přece jen jsem ji chtěla nejdřív přelouskat sama než ji podstrčím Mišákovi. Věděla jsem totiž, že je smutná a že je o smrti...

"Krásný, nevídaný, strhující příběh odvahy, cti a věrného přátelství, které zvítězilo nad smrtí, zradou a nenávistí, prožili sourozenci Jonatán a Karel zvaný Suchárek. Až ho dočtete, pochopíte, že oba jsou skutečně hodni jména bratři Lví srdce."

Příběh začíná vyprávěním mladšího a neustále nemocného Karla, o kterého se stará Jonatán. Zanedlouho ale Jonatán při neštěstí umírá - obětuje se pro Karla. Oba se znovu setkávají v zemi zvané Nangijala, kde sice zpočátku vypadá jako ráj na zemi, ale oba bratři jsou nuceni bojovat proti zlému vládci a jeho starobylé příšeře, aby mohli osvobodit utlačované. Putují, skrývají se, osvobozují a hodně, hodně se bojí. Po dní povstání, po porážce nepřítele a nakonec i po smrti obávané příšery však už nezbývá nic než další cesta - statečná cesta do Nangilimy, do země připomínající ráj, kde není nic zlého. Tentokrát je to jen a jen na Karlovi...

Asi je dost škoda, že jsem se k téhle knížce nedostala (mnohem) dřív, věřím, že jako dítě bych ji četla a vnímala úplně jinak. Tím ústředním příběhem mi to kapku připomínalo Narnii, dost mě zaujala ta úvodní sekvence z "reálného" světa s Karlovou nemocí a Jonatánovou smrtí, ale jinak mě celá knížka nechávala trapně chladnou a nedojímala. Holt asi špatná doba a načasování. Za mě průměr (a prosím nekamenovat!) - tři z pěti.

Forma: CZ
Vydáno: Albatros 2015
Stran: 160
Přečteno za: 20 dnů



čtvrtek 3. prosince 2015

Listopad 2015

Barevný listopad plný oranžové přešel do šedého listopadu - samé zatažené nebe a věčné poprchání. Ovšem tak už to chodí.
Tu je pár fotek, jak jsme si listopad prožili my (hradní fotky ovšem mají svůj speciální post):

Listopad 2015

středa 2. prosince 2015

Listopadové hradní výlety

Původně jsem plánovala ke každému miniblog, ale když už je prosinec, tak aspoň zpětně a hromadně v jednom... Podzim je neustále mírný, téměř bez sněhu, počasí jako na jaře, takže jezdíme. Různě. Jednou kousek nad Náchod (Homole), jednou za Holice (Velký Hradec), jednou (když jsme se dokopali vstát a vypravili se superrychle) až k Mladé Boleslavi (Rácov a Hrušov). samé ideální zimní lokality, kde byste přes rok viděli ještě větší prd, ehm, nic než v zimě - jen příkopy a terénní zbytky. Ale jak vidno, umíme si užít jakýkoliv výlet, nemusí to být zrovna hrad jak Karlštějn. :D


15-11-14 Homole (Velký Dřevíč) 15-11-21 Velký Hradec (Věžiště) 15-11-28 Rácov a Hrušov

pátek 27. listopadu 2015

Gabrielle Zevinová: Příběhy opředený život A. J. Fikryho

Konečně zase něco lepšího, než ty dvou/tříhvězdičkové "radosti" poslední. Po čase zase něco v "papíru", koupeno na osobní doporučení zaměstnanců mého oblíbeného knihkupectví Kosmas. :)

"Na odlehlém ostrově Alice ve státě Massachusetts mají sice knihkupectví přímo na hlavní třídě, ale společenský ani kulturní život se tu kolem něj rozhodně netočí. Jeho majitel A. J. Fikry by se sám ochotně označil za mrzouta a snoba a od doby, kdy při autonehodě přišel o manželku, tráví většinu večerů nad rozmrazenými hotovkami a lahví vína. Další rána osudu přijde, když ho neznámý zloděj připraví o jediný cennější majetek, vzácný výtisk Poeových raných básní. Nečekaně je to však právě krádež, co dá Fikrymu první impuls, aby se pomalu odrazil ode dna – a když pak jednoho dne najde mezi regály mimořádně výřečnou, nevšedně bystrou a zcela bezprizorní dvouletou holčičku, jeho život se definitivně obrátí naruby."

Ve své podstatě je to příběh neskutečně banální - na začátku knihy se pan Fikry se setkává s Amélií, aby s ní nakonec prožil láskyplný život, do toho mu v jeho knihkupectví nalezená Maya přinese do života spoustu radosti a dá mu nový smysl. Jedno klišé vedle druhého. Vlastně se knížka od začátku do konce drží dost na hraně mezi cituplnou milou knížkou a slzopudnou ultraslaďárnou. Naštěstí vyhrává spíš ta první část. Přemýšlela jsem, čím to je - asi nejspíš dobře napsanými postavami plus zajímavou formou. Fandíte Amélii, fandíte Fikrymu, fandíte Maye, dokonce fandíte i Ismay, když přijde čas...
Pozoruhodná je forma - v podstatě to je kniha povídek, každá uvedená Fikryho poznámkou, proč by si Maya měla přečíst jím doporučenou povídku od klasických autorů. Literatura o literatuře. A v tom všem postupně poznáváme jednotlivé postavy a rozplétáme ono zpočátku záhadné klubíčko příčin a následků, jak se vlastně stalo, že se dvouletá Maya ve Fikryho knihkupectví objevila.
Je to milé, je to příjemné čtení, kdo chce, tak tam najde spoustu chytrých odkazů a spisovatelských hříček (jedna z postav je hodný policista, který s oblibou čte detektivní příběhy a zakládá klub čtenářů policejních příběhů, kde spolu s kolegy policajty mimo jiné kritizuje popisy policejní práce v detektivkách - zní to asi složitě, ale je to vtipné :)).
Občas bývá téhle knížce vyčítáno, že je přeslazená a kýčovitá. A ano, z části se s tím dá souhlasit. Ale pořád si stojím za tím, že balancuje na té správné straně kýčovosti a že je to milé čtení. Což není zas tak málo. Nakonec čtyři z pěti, byť to jsou kapánek slabší čtyři. Před zaokrouhlením to je tak na 3,8/5. :D

Forma: CZ
Vydáno: Argo 2015
Stran: 232
Přečteno za: 6 dnů



čtvrtek 26. listopadu 2015

Narozeninové překvapení pro KlaPi

Kdysi dávno, asi tak před rokem, jsme u KlaPi na blogu vedly v komentářích rozhovor o adventních kalendářích a jak si příští rok (=letos) vyrobíme ty nejúžasnější adventní kalendáře navzájem... Čas plynul, ale já tyhle věci většinou nezapomínám, tak se stalo, že už někdy od léta mi porůznu při nákupech v papírnictví nebo objednávání nějakého toho paperporna ze světa, tak jsem tu a tam přihodila občas i něco fialového, občas něco kočičího... Hlavní dokončovací fáze pak proběhla v říjnu, kdy jsem věci třídila a kupičkovala, přiřazovala k číslům, neustále jsem optimalizovala pořadí jednotlivých položek v seznamu a dodělávala několik posledních home-made položek. Celé balení, na kterém jsem si chtěla dát záležet, nakonec proběhlo během jediného odpoledne, přece jen už mě dost tlačil čas - několik (vánočních) barev papírových pytlíků, dovnitř ještě číslované kartičky s popisem (taktéž Simple Stories, Sn@p sada), vánoční washi pásky (občas jsem si teda musela pomoct i obyčejnou páskou, některé balíčky nedržely úplně ideálně), nahoru čísla od Simple Stories (papír Hello December) a sem tam nějaká ta vánoční ozdoba - nálepky, hvězdičky, vločky. Všechno naskládat (rozuměj nacpat :D) do papírové krabice, zabalit a hurá na poštu...

Upřímně, celé to chystání a vymýšlení mě moc bavilo, ale popravdě taky pěkně vysílilo, fakt je to docela fuška. Ještě že jsou ty Vánoce jen jednou za rok. :D Každopádně krabice čtyřiadvaceti balíčků už je u své nové majitelky a nemůžu se dočkat, až začne rozbalovat!


   

úterý 24. listopadu 2015

Pocket letter číslo 20

Těšila jsem se na vánoční swapy - mám tunu vánočního materiálu i vánočních papírů - a nakonec to vypadá, že budou jen dva. Tak jsem si aspoň dala záležet. Základem byly papíry Christmas Cheer od Echo Park a k tomu spousta drobností s vánoční tématikou. Swap měl jméno "Nine days of Christmas" a principem bylo do první kapsy dát jednu věc, do druhé dvě, do třetí tři až po devátou kapsu s devíti kusy. U mě má jedničku dopis, následují dva různobarevné kroucené provázky (twine), tři dřevěné hvězdičky, čtyři nálepky sněhuláků, pět vánočních washi pásek, šest výřezů vánočních ozdob od Optysu, sedm stříbrných stromečků, osm razítek s vánoční tematikou a devět vloček vyseknutých ze stříbrného papíru. Doufám, že uživatelce "B101" přinese do Jihoafrické republiky spoustu radosti...


Link na Pocket Letter Pals.

čtvrtek 19. listopadu 2015

Vánoční pocket letter pro Quanti

Ano, zase tu byla na čas od Pocket Letterů pauza, ale rozhodně to neznamená, že bych nic netvořila. Ale blíží se vánoce, čas přípravy všech předvánočních projektů vrcholí, no a kromě toho jsem u spousty PL swapů čekala na odpovědi, tak jsem nechtěla rozjíždět nic moc novýho. Ovšem - paradoxně - byl jedním z mých předvánočních projektů i pocket letter. Vánoční pocket letter pro Quanti. Ta Vánoce miluje a předvánoční atmosféru nasává už od konce září, navíc nešetřila obdivnými komentáři k mým PL, tak jsem se rozhodla udělat jí radost tímto (před)vánočním dárkem. Sada vánočních papírů od MME na přední stranu a dozadu (kromě dopisu psaného stylově zlatou fixou :)) spousta materiálu, která by se jí mohla hodit buď k výrobě vánočních přání (která měla v plánu vyrábět) nebo k ozdobení zabalených dárků - zkrátka spousta vánočních nálepek, vloček, nalepovacích kamínků, razítek, washi pásek, mašliček a sněhuláků. No kdo by odolal? :D

pondělí 16. listopadu 2015

Sue Townsendová: Žena, která si šla lehnout a rok nevstala

No, tak do třetice... Fakír byl slabej, minulé Kdybys mě teď viděla taky nic moc, ale pořád to nic nebylo na tuhle "Ženu v posteli"...

"Co je příčinou Eviny krize, která ji přiměla schovávat se pod peřinou? Možná pověstných stokrát nic… Počínaje matčinými a učitelčinými drobnými, "dobře míněnými" radami a poznámkami v době dospívání, schopnými navždy podkopat tolik potřebné sebevědomí. Přes manželovo samozřejmé přijímání vzorné péče o chod domu a domácnosti. Konče čím? Nevděkem vlastních dětí? Nedostatkem "času na sebe"? Nedostatkem lásky? Nedostatkem obyčejné lidskosti? 

Román britské autorky, proslavené především humornou ságou o nesnadném dospívání Adriana Molea, není vůbec lacině feministický. Ani v příběhu ženy, která odmítala vstát z postele, jí nechybí břitká ironie, tentokrát je ovšem zaměřena méně politicky. O to více se týká "obyčejných" lidských vztahů."

Do poloviny jsem čekala, kdy se to rozjede. Pak jsem předpokládala, že z toho aspoň něco zajímavého vyplyne na konci. Ale nic. Nic. A přitom mi přijde, že to potenciál klidně i mělo. Eva, žena padesátnice, vyprovodí své dva potomky na univerzitu, lehne si do postele a rozhodne se v ní chvíli zůstat. Nedělat nic. Přemýšlet. Soustředit se na sebe. Až potud dobrý. Leží, nechává se krmit, obskakovat. Nejdřív (nevěrným) manželem, pak matkou a tchýní. Nebo svým novým přítelem Alexem. Shodou okolností se na čas stává mediální hvězdou, každopádně nakonec ji postupně všichni opustí - ono nikoho nebaví nechat se jen tak bezdůvodně využívat, takže ani Alex, který je do ní zamilovaný, to nevydrží. Konec přichází v okamžiku, kdy se objeví reálné nebezpečí Evina odvozu do psychiatrické kliniky - tehdy se k ní (nebo pro ni) matka i Alex vrátí a... A nic. Prostě to celé končí. Bez přerodu, bez vyústění, prostě tak nějak nijak.)
Ovšem konec do nikam bych možná i skousla, kdyby šlo aspoň o zajímavé postavy. Eva a její rozhodnutí se sice pozoruhodné a částečně jsem dovedla pochopit její touhu vyskočit z nakupovacího / vařícího / uklízecího kolotoče, ale není to postava, kterou byste milovali. Jen pozorujete, čekáte, co zase vymyslí, ale nesoucítíte s ní. Podobně dvousečně to je s Ruby (Evinou matkou), případně s Yvonne (Evinou tchýní), ale dál už je to spíš jako panoptikum. Brian (Evin nevěrný manžel), jejich děti (geniální a matematicky nadaná dvojčata), Titánie (Brianova milenka) a hlavně Poppy (univerzitní spolužačka Eviných dětí, která lže a využívá celý svět ve svůj prospěch) - to jsou všechno tak úděsně vykreslené postavy, že s nimi nemůžete soucítit, ani kdybyste chtěli. Chovají se jako úplní pitomci a většina jejich scén mi přišla pro děj samotný naprosto zbytečná, snad leda že by díky nim měla Eva vypadat sympatičtěji (což je ovšem dost mizernej důvod existence, nemyslíte?). Ano, dotkneme se složitosti dospívání, dotkneme se složitosti hledání pravé lásky, složitosti následné deziluze, ale pokud se tohle všechno děje postavám, které čtenáři nejsou blízké, tak to jde prostě všechno do kytek.
Od autorky jsem znala Adriana Molea (a byla to ve své době jedna z mých oblíbených knížek), dokonce i ilustrace v knize tyto deníky asociovaly, bohužel tady chyběl jakýkoliv nadhled nebo aspoň náznak humoru (nebo jsem ho aspoň nezaznamenala). Poznámka na okraj - je možné, že část viny padá i na kapánek kostrbatý a často neobratný překlad, je možné, že se část humoru mohla ztratit i zde.
Zkrátka celkově velmi špatný dojem. A ano, po čase mám zase pocit, že tahle knížka byla opravdu ztrátou času (o penězích nemluvě). Bohužel. Dvě z pěti. Možná spíš až jedna a půl z pěti zaokrouhlená nahoru. A to jen za tu originální prvotní myšlenku uvedenou v názvu knížky.

Forma: ebook CZ
Vydáno: Mladá fronta 2013
Stran: 336
Přečteno za: 11 dnů





Tu je pár překladatelských výhrad:
  • v pohárku byla Heinzova omáčka - česky se tomu klidně dá říct dessing, ne?
  • přihlásil se jako dobrovolník, ale odmítli ho, že se zrovna stal "mužem od rodiny" - spíš "otcem od rodiny"
  • ve stínu nízkého porostu hustých konifer - zní to natláple, ale myslím, že běžně (neodborně) se to moc nepoužívá
  • Nebudu to posílat hlemýždí poštou - snail mail se imho doslovně taky asi překládat nemá, řekla bych :)

středa 11. listopadu 2015

Výprava za mlžnou příšerou

Neděle, děti od šesté (možná i dřív) vzhůru, venku mlha. Na hradovýlet to moc nevypadalo, ale vzhledem k tomu, že jsem se odpoledne chystala na sólo návštěvu (abych si s P. fakt i popovídala a ne jen okřikovala děti :)), tak jsem chtěla s dětma něco podniknout. Mlha vypadala velmi fotogenicky, tak jsem vymyslela výpravu. Výpravu za mlžnou příšerou.
Kluci nadšení, pobrali si potřebné vybavení - pistole, startrekový "fejzr" a Datův průzkumný "trikordér" - a vyrazili jsme. Vzala jsem to cestou mezi poli, nikde nikdo, mlha pořádná, dokonce i vlak zněl v mlze úplně jinak než obvykle. Do toho Míša jak o život hláškoval ve stylu Hvězdné brány a Star Treku, skenoval okolí a co chvíli jsme se kryli a zneškodňovali nepřátele. Švanda.
Cestou necestou - na výběr byla hodně hrbolatá cesta nebo hodně rozmáchané pole - jsme došli až k "základně", což byl krmelec na kraji lesa, kde jsme po záchraně neviditelných kolegů doplnili energetické zásoby. Pak jsme řádně prověřili ještě i nedalekou pozorovatelnu (= posed) a lesem prošli až k silnici, co vedla zpátky domů. Celkem asi tři a půl kilometru, Matěj začal remcat až posledních pár metrů, ale jinak došel všechno pěkně po svých. Je vidět, že když je to baví, tak jde i chození daleko líp...
Domů jsme dorazili po dvou hodinách a jak čuňátka, ale zato se sluncem v zádech - i tu mlžnou potvoru jsme přemohli!

15-11-08 Výprava za mlžnou příšerou

úterý 3. listopadu 2015

Říjen 2015

Teplé září skončilo, přišel studený říjen, napůl jsme ho ještě promarodili, ale pár hezkých / zajímavých fotek se najde vždycky. Závěrečnou tečkou budiž Míšovy narozeniny...

Říjen ve fotkách zde:

Říjen 2015

sobota 31. října 2015

Cecelia Ahern: Kdybys mě teď viděla

Asi už jsem si pro letošek vyčerpala příděl dobrých knížek, jinak si to neumím vysvětlit... :) Ok, přiznávám, je to ze stejné sady nákupů na slepo jako poslední fakír, tak se není čemu divit. Už podruhé jsem se poučila, že se nedá soudit jen podle anotace...

"On je neviditelný. Ona nevěří na lásku. Mohlo by jim to spolu vyjít? Od chvíle, co Ivan uviděl Elizabeth poprvé, miloval ji celým svým srdcem. Přeje si jen jediné – být navěky součástí jejího života. Sedává s ní v obýváku u televize, radí jí s výběrem barev při práci v designérském studiu, jemně svou lásku hladí po spáncích, než usne. Elizabeth však o ničem z toho neví – Ivan je totiž neviditelný kamarád jejího adoptovaného synovce Luka. Není ale ani v nejmenším vymyšlený! K smrti rád jí kuře a olivy, jeho oblíbená barva je modrá a má neobyčejný cit pro zklamané a zlomené dětské duše. Ivan takovým dětem pomáhá najít v sobě odvahu a neztratit se ve světě dospělých."

Samozřejmě ta anotace nemůže úplně kecat, ale přece jen to umí napsat, aby to vypadalo líp. Problém totiž nebyl ani tak v neviditelném Ivanovi, jako spíš v Elizabeth. Jako hlavní postava mi absolutně nepřišla sympatická a moc jsem si nedovedla představit, čím tak asi Ivana mohla ohromit - obzvlášť když beru v úvahu její chování k Lukovi. Chladná osoba plná traumat, studená a tvrdá. Jo, neměla to lehký, chápu, ale to ve mně na dlouho sympatie teda neudrží... Ano, líbil se mi Ivanův styl probouzení jiných stránek Elizabethiny osobnosti, jak nic nebylo nemožné. Třeba taková scéna s Jinny Joe. Nicméně všechno pak vzápětí zase zabil pan otec na farmě, který byl celý svůj život uzavřený a nedůtklivý, jen na posledních pět stránek se najednou stane Elizabethiným parťákem. Nevím, no, ale tohle mi přišlo hodně přerůžovělý. A naproti tomu celá linie se Saoirse vyšumělá do prázdna. A závěrečný "hepáč", i když samozřejmě bez Ivana - přece jen je třeba zůstat v tom reálném světě...

Nápad (vztah s protějškem, který ostatní nevidí) originální, ale provedení slabší. A na můj vkus málo romance. Tři z pěti, a to jen za ten vcelku originální nápad, jinak je to spíš slabší trojka...

Forma: ebook CZ
Vydáno: Motto 2015
Stran: 318
Přečteno za: 4 dny



pondělí 19. října 2015

Romain Puértolas: Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEY

Po Fangirl jsem sáhla po prvním ebooku, co mi přišel pod ruku. Tak došlo na "fakíra", co mi v adresáři strašil už delší dobu. Někdy před rokem jsem ho koupila (v akci) úplně na slepo - zaujal mě přebal a následně i anotace, tak jsem do toho šla...

"Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEA je bláznivým a hořkosměšným dobrodružstvím Inda ze zapadlé provincie, jenž se vypravil do Paříže, aby si v nákupním řetězci IKEA v akci zakoupil speciální postel s hřeby. V kapse má jednu falešnou stoeurovou bankovku a na nose sluneční brýle – oba předměty sehrají velice důležitou roli v jeho dalším životě: první mu na paty pověsí mstivého taxikáře, druhý mu do cesty přivede osudovou lásku, a to vše během několika hodin. Poté začíná jeho nedobrovolná a neuvěřitelná cesta čtyřmi kouty Evropy a Libyí, zprvu ve skříni z IKEA, poté kamionem, letadlem, horkovzdušným balonem i lodí. Absurdním humorem vyprávění probleskuje tvrdá realita: každodenní boj ilegálních migrantů, kteří jsou skutečnými dobrodruhy dneška."

...mno. A příště už to teda asi neudělám, tohle byl hodně špatnej kup. A upřímně nechápu, jak to mohl být ve Francii bestseller, ale ok, asi otázka vkusu. Největší plus knížky bylo to, že byla krátká*. Příběh ne nezajímavý, ale vcelku bez problémů předvídatelný, zápletka velmi mdlá, ovšem asi nejhorší byla titulní postava. Moje sympatie si teda nezískala. A to ani po svém osvíceném přerodu z podvodníka v čistou duši pomáhající ostatním. Navíc je to celé protknuto rádoby-vtipnými zkomoleninami indických jmen (titulní postava se příjmením jmenuje Krávalpindí). První dvě, tři pobaví, ale po dvacáté už to fakt neberu. Netuším, nakolik domělou vtipnost celé knížky limituje český překlad, ale upřímně řečeno nemyslím, že by to byl ve francouzštině o moc větší zázrak.

Za mě rozhodně nejslabší knížka za hodně dlouhou dobu (minimálně za celý letošní rok rozhodně) a šlápnutí vedle. Příště si dám při výběru větší pozor - nebo se minimálně kouknu na hodnocení na Goodreads. Dvě z pěti.

Forma: ebook CZ
Vydáno: Argo 2014
Stran: 212
Přečteno za: 5 dní




* dočítala jsem během dítětem problité noci, kdy jsem čekala na další sérii kňourání a zvracení - na to to bylo vcelku ideální... (sorry za TMI) :D

čtvrtek 15. října 2015

Marťan


Po nedávné (loňské/předloňské, už fakt nevím) Gravitaci je tu další vesmírný film. Trailer mě zaujal, tak jsem šla. Nakonec sama (super!), nakonec na 3D (slabší, fakt to nemám ráda, brejle mě prudí a výsledek mi za to prostě nestojí). Mimo jiné se chystám i na úspěšnou knižní předlohu filmu - napůl oslavována, napůl zatracována, tak uvidíme...

Začínáme na Marsu, posádka plní standardní plán své mise - zkoumají, bádají, sbírají vzorky a do toho se slovně pošťuchují - asi jako libovolní kolgové v práci. Pohodička, idylka. A je jasný, že se to zvrtne. Přichází extrémně silná písečná bouře, kdy astronaut Mark Watney, naše hlavní postava, dostává ránu ulomenou anténou (satelitem, prostě čímsi) a odhodí ho to neznámo kam. Na senzorech není žádná známka života, loď se nebezpečně naklání, velitelka nakonec nařizuje ukončení mise a start. Opouštějí Rudou planetu s tím, že Mark je mrtvý...

...což on ale není. Probouzí se napůl pohřben v písku, vážně zraněný a s nedostatkem kyslíku. Ano, teoreticky už zde by film klidně mohl končit. Ale Mark zvládne dojít až do HUBu (= základna). Dobře ví, že je sám a že se musí sám zachránit. Vyloví si z břicha úlomky antény, co ho propíchly, sám se zašije. A začne přemýšlet. Pořizuje první deníkový videozáznam a shrnuje všechny možné způsoby, jak může umřít. A že jich není málo. Bezpečný úkryt, vzduch, voda, jídlo - všechno může být problém. Navíc potřebuje dát vědět na Zem, že přežil a potřebuje zachránit. Nevzdává se, přemýšlí, plánuje, snaží se vyřešit jeden problém za druhým. Sice je to občas metoda pokus-omyl, ale ve finále si úspěšně vyrobí vodu a vypěstuje brambory. Má tak podle plánu dostatek stravy na dobu, než přiletí za dva roky další mise na Mars.

A pokračuje dál. Experimentuje s vozítkem, plánuje, jak prodloužit jeho dojezd. Topí si plutoniem. Vyhrabává Pathfinder... Mezitím se na Zemi hádají vysoce postavení muži v NASA, kdy má na Mars odstartovat další mise. A v této souvislosti v podstatě náhodou pomocí satelitního snímkování zjišťují, že se na základně pohybují objekty. Aneb že Mark nejspíš přežil. A co teď - podle pozemských propočtů stejně velmi pravděpodobně brzy zemře. Přesto když zjistí, že vyhrabal Pathfinder, jsou schopní s Markem navázat kontakt. Později i komunikovat. Pomůžou mu hacknout počítač v roveru a začít vyloženě chatovat. Konečně se o Markovi dozvídají i jeho kolegové z mise - tou dobou orbitující v lodi Hermes - zatím jim NASA jeho přežití tajila.

Všechno vypadá téměř idylicky - k vypuštění se chystá zásobovací sonda, je připravena regulérní záchranná mise. V tom přichází (samozřejmě) další katastrofa - nevydrží plášť HUBu a vybuchuje jedna vstupní přetlaková komora. Kromě zraněného Marka (lepící páska v akci) je hlavní tragédií naprosté zničení jeho bramborového pole - všechny rostliny sežehla mrazivá atmosféra. Mark je opět bez zásob a bez útočiště. Začíná znovu. Provizorně opravuje HUB (lepící páska spasí vše!) a šetří jídlem. A další trága - v NASA jim nevyjde velmi narychlo nachystaný start zásobovacího modulu (naštěstí se vzápětí s možnou pomocí nabídnou Čínani). Každopádně to opět vypadá, že je Markova smrt na Marsu nevyhnutelná. A zase se objeví možné řešení - Marka by mohl zachránit přímo Hermes. Nejvyšší šéf NASA je proti, ale díky drobnému spiknutí letového šéfa a posádky se tento plán nakonec i přesto uskuteční. Poslední sada komplikací s Markovým odletem z planety a jeho přiblížení se k lodi. A happy-end. Jak jinak. A pár záběrů stylu x let poté. A titulky.

Velmi dobrý film, vtáhl mě, bavil... Matt hrál skvěle, dokonalé mi přišlo i prostředí, celá ta rudá pustina. Příběh byl vcelku pochopitelně dost předvídatelný, ale nevadilo mi to. Rozhodně další z vesmírných filmů, které mě - ač jsem si to nikdy přímo neuvědomila - fascinují.

Hodnocení: 100%
Film: Marťan (The Martian)
Režie: Ridley Scott
Shlédnuto: 14.10.2015 v Cinestaru HK

sobota 10. října 2015

Rainbow Rowell: Fangirl

Z několika stran jsem o ní v poslední době slyšela. A vzhledem k tomu, že autorčin poslední počin jsem tu začátkem roku vynášela do nebe, nenechala jsem si ujít ani Fangirl (díky za půjčení, pet!)

"Ačkoli jsou až na fyzickou podobu každá úplně jiná, Cath odjakživa sdílela se svým dvojčetem Wren všechno: oblečení, trápení s rodiči i vášeň pro knížky o mladém kouzelníkovi Simonu Snowovi. Jenomže teď obě nastupují na vysokou školu a Wren poprvé nechala Cath na holičkách – nechce s ní bydlet na koleji. 

Potíž je v tom, že Cath na rozdíl od sestry není právě společensky zdatná. Jejím přirozeným prostředím je internet, kde se nemusí nikomu dívat z očí do očí a kde tisíce fanoušků nadšeně čtou její povídky ze světa Simona Snowa. A to je svět na hony vzdálený bludišti školních budov, v němž číhají nástrahy v podobě všech možných fobií, děsivých spolubydlících s neodbytnými kamarády a profesorek tvůrčího psaní, které o fanfikcích nechtějí ani slyšet. 

Co ale Cath zbývá než zachovat klid a nedat se?"

Nečetlo se to špatně - na to, kolik to bylo stránek, to šlo rychle. Ovšem zpětně mi přijde, že by knížka mohla být klidně poloviční, zredukování nadbytečných motivů by jí dle mého dost prospělo. A byť jsem Cath s Levim fandila (pochopitelně :)), tak mi přišlo, že se autorka na konci až příliš soustředila na ústřední dvojici a pozapomněla uzavřít i další linie či motivy. Otec a jeho duševní zdraví, Wren, Wrenin vztah s Courtney, Wrenin vztah k alkoholu,  Laura, jako by na konci bylo vlastně úplně jedno, jak to s nimi dopadne/půjde dál - hlavně že má Cath Leviho.

No, a pak je tu celá ta věc s fanfikcemi, se Simonem Snowem (= milión pseuudodkazů na HP svět). Upřímně, moc jsem nepochopila nutnost protkávat děj příběhu úryvky z Cathiných fanfikcí, když s příběhem nesouvisely a nijak jej dál neposouvaly. Chápu, že měly ilustrovat Cathin svět a sílu tvůrčího ducha, ale popravdě to byly ty nejmíň zajímavé a zábavné kousky textu. I o banalitách z jídelny jsem četla radši.

Ono to teď vypadá, že jsem to dost zdrbla a jenom kritizuju. Rozhodně nemůžu knížce upřít čtivost, neotřelou hlavní hrdinku (byť mi její uzavřenost přišla občas až extrémní a nezdravá) a obecně sympatické postavy (Reagan, Levi, Piperová). Jen mi po dočtení těch 456 stránek přišlo, že příběh tak nějak vyšuměl do prázdna. Škoda.

Je to tak na tři a půl. A už hrozně dlouho tu dumám, jestli se spíš přiklonit ke trojce nebo ke čtyřce... po zralé úvaze a srovnávacím zhodnocení to jsou tři z pěti (lepší tři, ale čtyřková knížka to pro mě nebyla).

Forma: CZ
Vydáno: Yoli 2015
Stran: 456
Přečteno za: 7 dní


pátek 9. října 2015

Pocket Letters IX.

Dva poslední pocket lettery z přelomu září a října. To jsem se totiž zase jednou neudržela a koupila si balík Tchibo papírů - a teda i přes záplavu růžové jsem nelitovala ani na okamžik, jsou fakt úžasný a výborně se kombinují. Takže růžovo modrý PL byl pro Sheryll, už druhý. Poprvé tak zkouším dlouhodobější dopisování skrz pocket-lettery, uvidím, jak to bude fungovat. Druhý PL měl být rozhodně nerůžový a hlavně soví, tak jsem z Tchibo balíku v pohodě využila i ty nerůžové vzory. Navíc ty ladící washi pásky, fakt radost. <3


Link na Pocket Letter Pals.

pondělí 5. října 2015

Září 2015

Začala škola, školka, práce, zkrátka povinnosti. A přišla první vlna nemocí, víc než polovinu měsíce jsme na střídačku nemocný, což je dost ubíjející. Ale nedá se. Takže fotek o něco míň než obvykle, ono se toho moc zajímavýho dít nestihlo...

Září ve fotkách zde:

Září 2015

neděle 4. října 2015

Rodinná neděle v areálu Mladé Buky

Díky informačnímu emailu od Rodinných pasů se ke mně před časem dostala informace, že se v Mladých Bukách koná rodinná neděle, kde se dá svézt na bobové dráze, zablbnout na trampolínách a tak. Vypadalo to zajímavě, ani leták napsaný Comic Sansem mě neodradil, počasí vyšlo skvěle, tak jsem po obědě naložila Mišáka - nemocnou část rodiny nechali doma - a jeli jsme.
O půl druhé nebyl ještě nikde nikdo, tak jsme se na bobovou dráhu dostali naprosto bez fronty mezi prvními. Mišák měl chudák před první jízdou docela nervy, až se klepal, ale dolů dorazil naprosto nadšený. Když zjistil, že máme díky kouzelným růžovým náramkům vstup volný, vypadalo to, že se ujezdíme k smrti. Ale už třetí jízdu se nám stalo, že jsme dojížděli pomalejší a míň odvážný jezdce a museli dost brzdit, tak jsme pak vyhlásili bobovací zastávku a vyrazili obhlídnout i Baldův svět. Houpačky, průlezky, trampolíny, nakonec nejvíc zaujalo vodní hřiště - korýtka s vodou, stavidla, mlýnky, pouštění velké vody - to se Míšovi líbilo. Ovšem největším zážitkem byla pořád bobová dráha - nakonec jsme neodolali a ještě dvakrát si ji sjeli. Výborný adrenalin. <3



P.S. Jinak u mě platí automatická asociace Mladé Buky = nat. S tou to tentokrát teda nevyšlo, ale když už jsme byli na cestě zpátky domů, tak najednou v nedalekých kolemjdoucích zaregistruju známé osoby. Než mi docvakne, kdo to je, ujedu dalších pár metrů. Ale pak mi to nedá, obhlídnu cestu (prázdná), tak zacouvám až k nim. Protože vím, že by mě to zpětně mrzelo, kdybych si tuhle šanci nechala ujít. Přijde mi, že je znám, ale vlastně se naživo vidíme poprvý. Cassidy a Tom. Pár vět a zase jedem. Zpětně mě ještě zamrzí, že jsme si neudělali fotku. Ale co už, třeba zase někdy... :)

sobota 3. října 2015

Fredrik Backman: Babička pozdravuje a omlouvá se

Ok, tak po měsíci jsem zase dočetla knížku. Po vynikající knížce Muž jménem Ove jsem neodolala a pokračovala dalším dílem stejného autora. Byť mě varovali...

Samozřejmě že jsem nečekala, že to bude stejné. Ale přesto mě velmi (nemile) překvapilo, jak dlouho mi trvalo se do Babičky začíst. Pomalejší start jsem očekávala, ale že mě to ještě ani v půlce nebude nijak závratně bavit, to jsem fakt nečekala. Problém je ovšem v tom, jak je Fredrik Backman geniální. Kdo vydrží až do poslední čtvrtiny, je odměněn naprosto velkolepě - najednou chápe smysl, najednou se vše propojí, najednou vše zapadne přesně tam, kam má.

"Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyspělá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je ohromně čilá, i když tím myslí, že jim přijde bláznivá.

Elsa je jiná než ostatní. Nemá jiné kamarády než babičku, ale jí to nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou.

Jenže i v nejkrásnějších pohádkách se občas objeví zlý drak a do boje proti nepříteli se musí Elsa vydat úplně sama. Má totiž doručit tajemný dopis a adresátovi vyřídit, že se babička omlouvá a pozdravuje. Netuší, že v rukou drží klíč k největšímu a nejdůležitějšímu dobrodružství, které se kdy v říši fantazie odehrálo.
"

Příběh vypráví Elsa a je poměrně osvěžující dívat se na svět dětskou optikou, byť je její pohled kapku dospělejší než bývá zvykem. Glosuje, komentuje, přemýšlí, hodně ví a hodně. A pak tu máme ještě babičkou vymyšlený pohádkový svět, kde sice nic není, jako v jiných pohádkách, ale zato se pohádkové postavy nápadně podobají těm reálným. A tak spolu s Elsou hrajeme babiččinu honbu za pokladem, to poslední, co babička pro Elsu nachystala.

Všechny postavy, které zpočátku nějak působí, už jsou na konci osoby se svým příběhem a osobitými důvody ke svému chování. Bláznivá a praštěná babička se ukáže být možná špatnou matkou, ale zato zachránkyní mnoha životů; postupně zjistíme, že třeba ani hašteřivá ("babyzna") Brit-Marie za sebou nemá právě snadný život. Podobně jako v Ovem se na postavy příběhu díváme úplně jinak na konci, kdy všem těm podivínským postavám - jako v Ovem - fandíme. Zase krásný, mile lidský a dokonale domyšlený a neuvěřitelně originálně vystavěný příběh (tímto se skláním před stylem psaní pana Backmana, geniální hlava!), jen prostě ně tak úžasný, jako Ove.

Za ten začátek dlouhý jako dvacet pohádkových věčností jsou to "jen"čtyři z pěti, na Oveho to nemá. Ale autor je veliký machr a bez mrknutí oka odpřisáhnu, že s radostí přečtu cokoliv, co napíše.


Forma: CZ
Vydáno: Host 2014
Stran: 424
Přečteno za: 37 dnů




Str. 378 (údajně z divadelní hry Doktor Glas): „Člověk si přeje být milován. Nesplní-li se mu to, chce být obdivován, a nesplní-li se mu ani to, chce být obáván, v dalším případě nenáviděn a proklínán. Člověk touží zanechat v lidech nějaký pocit, duše se bojí prázdnoty, chce kontakt za každou cenu.“

sobota 26. září 2015

Hrátky s domácím slizem

Včera se nám s Míšou povedlo dostat se na Noc vědců v Městské knihovně, kde jsme mimo tancující mimozemšťany a stínový divadlo s raketoplánem a hvězdnou bránou viděli i slizovou laboratoř - to bylo naprosto fascinující stanoviště, navíc návod na přípravu doma byl primitivní, tak nejenom že si Mišák se slizem hodnou chvíli vyhrál v pátek v knihovně, ale ještě mě přiměl, abychom si to dnes vyzkoušeli i doma.
Byla jsem trochu skeptická, ale příprava je opravdu tak jednoduchá, že se to snad nemůže nepodařit. Je potřeba jen škrob (co běžně dáváme do směsi na čínu) - pozor, je ho potřeba poměrně hodně - a voda. Nejdřív jsem směs udělala hodně řídkou (rada nad zalto: vodu přidávejte po malých dávkách), ale zase jsme to škrobem zahustili. Je třeba dosáhnout takovou konzistenci, aby se hustší směs dala nabrat do rukou a mačkat jako plastelína, ale jakmile přestanete, měla by se roztéct - no, nejlepší bude podívat se na video... ;)
Dá se samozřejmě nechat v přirozené bílé barvě, funguje to stejně, ale protože jsme doma měli i červené potravinářské barvivo, přidali jsme i to. Jediný zásadnější dopad (kromě toho, že to vypadalo podstatně krvavěji :D) byl ten, že z toho měl Míša zabarvený ruce. Ale jinak teda spokojenost veliká, vydrželo mu to dobře na půl hodiny zábavného patlání. Pro pořádek dodávám, že se případné skvrny či cákance dají bez problému vyprat, otřít nebo usušené oprášit.
Myslím, že třeba na blížící se čas halloweenu je výroba domácího slizu výborný tip jak zabavit velké i malé.



pondělí 21. září 2015

Pocket Letters VI. - VIII.

Posledně jsem psala, že jsem kapánek zpomalila. No tak už to evidentně není pravda, dnes rovnou trojnásobná nálož.
První dvojice je - jak je snad na první pohled patrno - z barevně tematických swapů. Jeden v "teal" odstínu, druhý v olivově zelené. Bylo to zajímavé jako cvičení, ale jinak mě spíš baví kombinovat víc barev než se držet jen v jediné...


Tyto dvě dámy si naopak přály co nejpestřejší pocket lettery - hlavně výrazné barvy - tak jsem jim to splnila. Navíc CJ se specializuje na sovy, tak jsem jí kapsy nacpala sovama, kam se jen dalo. :D


Poslední dvojice pochází z právě uplynuvšího víkendu. Cathy má PL zaměřený na podzim - na to jsem se hodně těšila a dost mě to bavilo - a poslední Anethe chtěla pastelové barvy, což jsem jí sice tak nějak splnila, ale moje parketa to teda rozhodně není. Každopádně - furt mě to ještě baví... :)


Link na Pocket Letter Pals.