středa 25. června 2014

Alena Mornštajnová: Slepá mapa

Poté, co jsem se od začátku roku mordovala se dvěma knihami dlouho předlouho (ano, paradoxně byly obě v angličtině, ale nebudeme z toho dělat závěry, že ano :)), tak teď se mi povedlo narazit na knížky, co se čtou samy. Chytnou a nepustí. Tak možná těch dvacet knížek za rok přece jen stihnu... :)

Mám ráda knížky, které mě chytnou už od prvních stránek. Slepá mapa do této kategorie rozhodně patří. Vypráví životní osudy tří žen třech různých generací odehrávající se na pozadí velkých historických událostí. Osud Anny, která přes odpor svých rodičů odjede s milým Antonínem do pohraničního městečka, ovlivní (první) světová válka, odkud se její muž vrací raněn, její dcera Alžběta prožije v pohraničí pozvolný nástup fašismu, druhou světovou válku i poválečné znárodňování a Anežka, která už vyrůstala v socialismu a ve škole malovala obrázky příslušníků lidových milicí, se musí potýkat s nátlakem od StB a hlavně s vlastní zradou.
Trojici hlavních hrdinek pak doplňují i osudy mužů - příbuzných, kamarádů i starých lásek - dokreslující další osudy dané doby. Zase mi to z vlastního popisu zní hrozně schematicky, ale tahle knížka je hlavně o lidech. Lidech, kteří touží žít a milovat a být šťastní. Každá z žen je jiná povahou, vede jiný život, má odlišná přání a s osudovými událostmi se srovnává po svém. A i když je osud vede životem plným krutých zvratů a tragických událostí, přesto jejich touha žít přetrvává a vede je dál...
Je to strhující čtení (jak napsali i v Kosmasí anotaci). Ač je každá kapitola uzavřeným vyprávěním, stejně mě to pořád nutilo číst dál, chtěla jsem vědět víc. Rozhodně bych ji doporučila k přečtení všem, komu se líbily Žítkovské bohyně - tady sice nenajdete mystiku, ale zaměřením na ženské hrdinky a vyprávění lidských osudů na pozadí dějinných událostí mi je připomnělo...

Forma: CZ
Vydáno: Host 2013
Stran: 396
Přečteno za: 5 dnů (byť Goodreads ukazuje 4 měsíce - to jsem jen čekala na volnou čtecí kapacitu :))



Mimochodem, zajímavý rozhovor s autorkou Alenou Mornštajnovou jsem našla na Klubu knihomolů.

neděle 15. června 2014

Kerstin Gier: První stříbrná kniha snů

Ano, tak toto byl pravý opak mého dlouhého čtecího utrpení s BJ. Tohle byl jednodenní sprint. Ale když ono se to jinak nedalo! (Díky, Q!)

Včera večer jsem do Stříbrné knihy poprvé nesměle nakoukla a hned byly tři první kapitoly pryč. Ta paní (Kerstin Gier) je neuvěřitelná. Neříkám, že to je nějaké veledílo, to opravdu ne. Naopak, je to YA dílko přesně podle pravidel - chytrá a krásná hlavní hrdinka, čtveřice andělsky vypadajících mladíků (který z nich asi bude ten pravý?), záhada zdánlivě nemající logické vysvětlení, tajemný nepřítel, středoškolské prostředí, všechny ty iPady a Googly odpovídající světu mladých - všechno zapadá do schémat. Když na začátku přichází na scénu matčin nový přítel a sestěhování dvou rodin, ze kterého není nikdo nadšený, tak je zjevné, že na konci bude v tomtéž domě panovat naprostá idyla. Když se na sklonku příběhu dočtete, že je na něco dost času, tak je naprosto jasné, že na to dost času zcela jistě není. Atd. Ale pokud jste schopní pravidla žánru akceptovat, budete mile překvapeni. Lehce mi to pořád připomínalo diamanty - přece jen je výstavba příběhu skoro stejná, jen se tu místo cestování časem leze jiným lidem do snů (mimochodem, vcelku originální koncept). Každopádně je to čtivé, svižné a zábavné. A to není málo.
Kdyby mi bylo o dvacet let míň, tak tuhle knížku (potažmo sérii, potažmo další knížky ze stejného pera) naprosto zbožňuju.

Forma: CZ
Vydáno: CooBoo 2014
Stran: 352
Přečteno za: 1 den


pátek 13. června 2014

The Fault In Our Stars

Na tenhle film jsem se těšila už od okamžiku, kdy jsme s Evčou byly na Divergentu. Trailer vypadal velmi nadějně, tak jsem doufala, že mi snad tu skvělou knížku nezkazili...

... a nezkazili. Naopak. Obávám se, že tenhle film pro mě byl filmovým vrcholem na několik let. Už dlouho se mi nestalo, aby mi nějaká filmová adaptace literárního díla tak moc sedla a tak přesně kopírovala (úžasný) zážitek z knížky. Banální zápletka - dva teenageři se do sebe zamilují - má několik háčků. Tím největším je rakovina. Všudypřítomná blízkost smrti. Nedosažitelná touha po normálnosti. Snaha neublížit svou smrtí víc, než je nutné. (“I'm a grenade and at some point I'm going to blow up and I would like to minimize the casualties, okay?”). Ano, máme tu tragickou love story další generace (viz. spa).
Ale je to citlivé, je to vtipné (docela dost), má to nadhled a není to přehnaně melodramatické (ok, ta tleskací scéna byla už dost na hraně). Podobně jako u My sister´s keeper mě fascinovala ta mrazivá opravdovost, s jakou nás do příběhu ponoří...
Film je naprosto skvěle obsazený - oba hlavní hrdinové jsou perfektní. Shailene Woodley (Hazel) mi tu dokázala, že opravdu umí hrát a ne že ne (viz Divergent), ostatně Ansel Elgort (Augustus) taktéž (jako Caleb mi fakt nesedl). Působí naprosto přirozeně, jejich dialogy, slovní hříčky i kousavé vtípky z knížky fungují i na plátně. Další dokonalou postavou je pak spisovatel jejich oblíbené knihy, Peter van Houten (Willem Dafoe). Asi jediná postava, ke které bych měla výhrady, byl Hazelin otec - ten mi neseděl ani k Shailene, ani k Lauře Dern, ale budiž.
Jsem přesvědčená, že tenhle film funguje i pro knižní předlohy neznalé - a od začátku je zjevné, že happyendem to tu zkrátka skončit nemůže. Poté, co to vypadá, že se Hazel splní její velký sen, po dokonale romantickém večeru v luxusní amsterodamské restauraci se šampaňským (“He called out to his fellow monks,'Come quickly I am tasting stars.” ) přichází krutá návštěva u van Houtena se ztrátou iluzí a ještě krutější pravda od Guse. Příběh se láme. A na konci filmu už tu máme jen potemnělé kino s masivně posmrkávajícími dámami všeho věku. Nevím, jestli je to film i pro chlapy, nějak to nedovedu posoudit. Ale já vím, že se na něj podívám rozhodně víc než jednou, tohle chci mít doma...

Myslím, že to je první stovkové hodnocení v éře mých blogových recenzí (ok, vím, že toho tady zas tolik nemám, point taken :)), ale tahle stovka je solidní a neskromně se domnívám, že časově trvalá.

“You gave me a forever within the numbered days, and I'm grateful.”

Hodnocení: 100%
Film: Hvězdy nám nepřály
Režie: Josh Boone
Shlédnuto: 10.06.2014 v Cinestaru HK

Helen Fielding: Mad About the Boy

No, když jsem s touhle knížkou v zimě začínala, tak jsem teda fakt netušila, že se s ní budu crcat takhle dlouho, měla to být oddychová rychlovka. A ono čtyři a půl měsíce, chmch. No, o něčem to asi vypovídá...

První dvě "Bridžitky" jsem četla dávno, ale četla. Takový to pohodový četní, co si berete na cesty. První byla skvělá a vtipná (stejně jako i film, následně), druhá už malinko pokulhávala (stejně jako i film, následně), ale přesto to bylo zábavné. Tak proč ne ta třetí?
Problém vidím zejména v absenci Marka - bez něj, bez solidního protějšku lehce praštěné Bridget, to prostě nemůže fungovat. Ano, pořád je to místy vtipné, pořád je to zábavné pozorovat, jak se Bridget potýká s nejrůznějšími nástrahami každodenního života. Třeba ty její začátky na Twitteru, to je fakt ze života. Ale stejně jako ona je to často i smutné a bezvýchodné. A zdlouhavé.
Nebýt poslední čtvrtiny, která už zjevně spěla k relativnímu happyendu a která mě donutila to konečně dočíst, bych asi hodnotila až podprůměrně. Takhle to nakonec vypadá na solidní střed, ale budu doufat, že další pokračování už Helen Fieldingová opravdu nechystá.

P.S. Občas velmi zajímavé obohacení slovní zásoby - třeba slovíčko pro vši jsem donedávna opravdu neznala... :)

Forma: ebook EN
Vydáno: Jonathan Cape 2013
Stran: 336
Přečteno za: 4,5 měsíce (cca 130 dní)