sobota 21. září 2013

Ventilátor

Nikdy bych netušila, jak moc děti může bavit ventilátor. Starý, z počítače. Ale je to malý a točí se to. Jen Matýsek začal s ventilátorováním o něco dřív... :)



pátek 20. září 2013

Jsem našla...

To se takhle probírám fotkama a najednou mi některá z nich připomene jinou podstatně starší. Dohledám tu druhou a obě si je uložím na plochu, abych je měla na očích a někdy je třeba zpracovala do článku. Tak se mi jich tu už pěkných pár nashromáždilo. Tu máte první pár.


pondělí 9. září 2013

Dovolená ve Štramberku II.

Den třetí a zároveň poslední. Tentokrát jsme hned po snídani vyjeli autem a zamířili na Hukvaldy. Placený parking, infocentrum a hurá do obory a do kopce. Na hradě jsme byli jedni z prvních, takže byl skoro liduprázdný a krásně se fotil. Z pár stánků, co tam byly, jsem všem odolala (i přes Mišákovo nekonečné přemlouvání), ale střelbu z luku jsem si ujít nenechala. I Mišák si vystřelil neb jsem se ho prakticky snažila přesvědčit, že zážitek je lepší vzpomínka než hromada cetek (marně :D).
Hradní brány na Hukvaldech Koalix s Matýskem na Hukvaldech Výhled z hradu Romantické Hukvaldy
Z Hukvald jsme odcházeli po necelých dvou hodinách a dolů zamířili míň krutou cestou - po silnici a k lišce Bystroušce. Mišák měl aspoň celou cestu o čem přemýšlet - liška prý do roka plní přání, tak přemítal, co by si tak měl přát. Když jsme byli skoro dole, začalo pršet, tak jsme jednak přidali do kroku a pak když jsme viděli ceduli se šipkou k restauraci, nezaváhali jsme. Přece jen už bylo skoro poledne. Po guláši jsme použili osvědčenou taktiku - přesun na další hrad prodlouženou okružní trasou, aby se (zejména) Matýsek stihl prospat. Tak jsme se projeli Frenem, Rožnovem, Valmezem i Hranicemi a po krátné občerstvovací zastávce (bylo hrozný spací teplo) úspěšně dojeli pod hrad Starý Jičín. Mišákovi už se do kopce nechtělo ani trochu, utahaní už jsme byli všichni, ale úspěšně jsme ho zdolali. Na tomhle hradě jsme byli skoro přesně po jedenácti letech, ale popravdě řečeno se tam toho moc nezměnilo. Hrad krásný, ale teda ty mizerné pohledy mě mrzely. A zase dolů, dojeli jsme zpátky do Štramberka a pomalu začali balit, měli jsme poslední večer.
Liška Bystrouška Starý Jičín poprvé Starý Jičín podruhé Bílá hora a Štramberská Trúba
Ráno jsme se sbalili, naposledy se pokochali krásným výhledem z okna a rozloučili se se Štramberkem - nafotili poslední fotky a nakoupili poslední balíček štramberských uší (ty budou chybět hlavně Matýskovi, ten si je zamiloval). Před cestou domů nás čekal ještě Helfštýn. I tam jsme byli v roce 2002, ale na rozdíl od Starého Jičína se Helfštýn dost podstatně změnil - k lepšímu. Přístupná štítová zeď, věž s nádherným rozhledem, všechno přístupné bez průvodce a ve výborným stavu, radost pohledět. Mišák si v mincovně vyrazil penízek, všechno jsme prošli, nafotili, prostě taková pěkná tečka za tou naší dovolenou. Můžu jen doufat, aby nám i ty další vyšly podobně... :)
Helfštýn Mišák jako mincmistr Výhled z Helfštýna na Helfštýn A zase zpátky dolů

Dodatky
* odkaz na Koalixovo povídání
* Celé fotoalbum zde: Štramberk 2013
* Video zde:

sobota 7. září 2013

Dovolená ve Štramberku I.

Už když jsme plánovali letošní první dovolenou, tak jsme vycházeli z předpokladu, že koncem prázdnin vyrazíme ještě na jednu. A ono se nám to - světe, div se - opravdu podařilo. Takže po táborské dovolené hned v prvním týdnu prázdnin jsme poslední týden prázdnin zase vyrazili po hradech. Původně jsme měli v plánu západní Čechy (Cheb a okolí), chvíli to vypadalo na Plzeň, ale nakonec z toho byl Štramberk (důvody viz. koalix). A nelitovali jsme, krásný kraj, skvělá dovolená, i počasí nám nakonec vyšlo. :)
Pravda, ani tentokrát nebyly okolnosti odjezdu extra příznivé - Matýsek měl za sebou týden horeček a ještě v neděli jsem si nebyla jistá, jestli naše dovolená nebude spíš cesta do pekel. Ale během pondělka se všechno tak nějak usadilo a v úterý ráno jsme frčeli. Pravda, počasí stálo za starou bačkoru, ale děti byly hodný a jelo se slušně - přece jen, dálnice. A jak jsme se blížili ke Štramberku, najednou přestalo pršet, vylezlo sluníčko a všechno bylo rázem, no, sluníčkový. Úspěšně jsme tedy dorazili do cíle, penzion jsme našli taky bez problémů, jen nás mohli ubytovat až v jednu. Tak jsme si zatím došli do Hotelu Šipka na oběd, prošli náměstíčko s kašnou a koupili první štramberský uši. Kafe v "naší" pekárně a pak už jsme se pakovali nahoru ubytovat. Na fotkách to sice vypadalo trochu "hóch", ale když jsem viděla tu nastlanou postel, tak jsem fakt koukala. Následovalo vybalování, nutná reoganizace pokoje (s nachystanou přistýlkou se tam nedal udělat krok) a lehce opožděný polední klid. A pak už hurá nahoru na hrad. A rovnou na věž, hradování začalo. Ze štramberského hradu jsme scházeli druhou stranou, mezi krásnými roubenkami, až jsme narazili na turistické rozcestí. A Koalix nadhodil - Dojdeme si na rozhlednu, ne? A šlo se. Stoupáme, funíme, furt do kopce. Až zpětně jsme zjistili, že to bylo solidních sto metrů převýšení. Nedivím se, že Mišák protestoval. Ovšem výhled z rozhledny byl úžasný, přes koruny stromů jsme viděli minimálně dva naše další cíle - kopec se Šostýnem nad Kopřivnicí a v dálce bíle svítící Hukvaldy. Cestou zpátky jěště krásný pohled na Štramberk pod námi. Tak to trmácení do kopce za to asi stálo...
Jdeme na oběd Štramberk z věže Rozhled z Bílé hory Štramberský hrad zhora

Druhý den děti vstaly jako obvykle v šest, ještě pomalu ani světlo nebylo. Prováleli jsme se do osmi, kdy nás dole čekala snídaně a pak jsme vyrazili. Pěkně turisticky, po svých. Měli jsme namířeno na Šostýn a abychom to Mišákovi trochu zpříjemnili, vymysleli jsme železniční zkratku. Došli jsme na štramberské nádraží (ze kterého byla mimochodem vidět cedule začátku Kopřivnice, se Štramberkem přímo sousedí) a svezli se motoráčkem do Kopřivnice. Pro děti neskutečný zážitek, a to i přesto, že jsme jeli pouhé tři minuty. Zkrátili jsme si tak cestu o dva kilometry, kopec se Šostýnem byl před námi. Vylezli jsme nahoru, Koalix se jal poctivě dokumentovat, no a my s M&Ms jsme nejdřív prošli hrad a pak se věnovali hlavně svačině. Cestou zpátky jsme měli štěstí zase na vlak, tak jsme se stejnou cestou svezli zpátky a tím pádem jsme původně plánovaný celodenní výlet zkrátili na polovinu. Po poledním spaní jsme se pak vydali k jeskyni Šipka. Mišákovi se sice nikam moc nechtělo, ale pořádný dětský hřiště cestou mu náladu spravilo. A i v jeskyni se mu líbilo, prošmejdil ji několikrát, my jsme si zase užili krásný výhled. Večer přišel Mišákův velký okamžik - poté, co nám celý den (plus půl dne předtím) mlel dokola o úžasných hodinkách, který tu viděl v jednom stánku a který musí mít, jsem vyměkla a koupila mu je. Původně jsem měla v plánu podmínit je dobrým chováním a koupit až budeme odjíždět, ale když to se fakt nedalo. Mišák byl pochopitelně šťasten. Díky tomu se mu povedlo i seznámení s papouškem - pán od hodinek měl totiž jednoho v obchodě. Turistický den jsme zakončili (opět) v sousední hospodě - chválabohu za chůvičky.
Tříminutová radost Šostýn Malí archeologové Štramberk od Šipky

/pokračování příště/

Celé album zde: Štramberk 2013