neděle 26. května 2013

Mišák čtyřapůlletý

Poslední dobou je to tu pořád jen o Matýskovi, tak dnes pro změnu jeden post o Mišákovi.
Hrozně vyrostl, je celej takovej dlouhej a velkej. A taky silnej a divokej. V jeho hlavě to je samá klukovská ztřeštěnost. Zkouší, kde se dá. Maximálně spokojenej bývá na hřišti, kde se může vyřádit. Mocnou přitažlivostí na něj působí obrazovka jakéhokoliv rozměru - od smartfounu až po televizi (poslední dobou se to snažíme korigovat). Zatím si nenašel cestu k (libovolným) stavebnicím, nejčastější zábavou je přehrabování se v krabicích plných hraček. A citování hlášek z oblíbených filmů (a že jich umí!). Sbírá si klukovské poklady, dvě krabičky už má skoro plné. Moc rád baví Matýska (a ten jeho skopičiny bezmezně miluje). Jen kdyby o něco víc poslouchal... :)
Každopádně na kole bez pomocných koleček už - mimo kritické rozjíždění a brždění - umí!


P.S. Jo, a přidám ještě link na další Mišákovideo - záznam školkové besídky ke Dni matek. ;)

čtvrtek 23. května 2013

Kerstin Gier: Rudá jako rubín (+2 pokračování)

No, z jediného pohledu na obálky, případně po zevrubném porovnání počtu stran a počtu dní, za jak dlouho jsem tyhle knížky přečetla, je zjevné, že jsem si po několika "dospělých" knihách dopřála zase trochu oddechovky.
Tři knihy jsou sice vydávány za trilogii, ale vzhledem k tomu, že jednotlivé knihy (Rudá jako rubín, Modrá jako safír, Zelená jako smaragd) samostatně příliš nefungují, rozhodla jsem se hodnotit je dohromady. První mou výtkou tedy zcela jistě je příliš mnoho stránek. V prvním díle se nestane prakticky nic, než že Gwendolyn zjistí, že má gen pro cestování časem. Vzhledem k tomu, že si tuto skutečnost přečteme už na přebalu, přišlo mi to krutě málo. Celá trilogie je trochu moc "ukecaná", ale nedá se jí upřít čtivost, opravdu není problém vše přečíst za pár hodin. Hlavní lovestory Gwendolyn a Gideona je zjevná (i s nutnými kotrmelci), ovšem cestování časem knihy příjemně ozvláštňuje a působí vcelku neotřepaně. Ne tak příběhové principy - je jasné, že když si z první cestě časem Gwen přinese "úplně obyčejný klíček", že to jen tak obyčejný klíček asi nebude. A ejhle, o dvě knihy dál se klíček najednou hodí do tajné truhly, která ukrývá něco velmi důležitého. A podobně.
Za mě osobně to klidně mohla být jedna kniha místo tří, stačilo by okrájet nepotřebné (a často velmi košaté) vedlejší větve příběhu včetně nadbytečných postav. Ale abych to nekazila - oddychovka to byla nadmíru příjemná, možná by ji o hvězdičku či dvě víc docenila moje neteř.

Forma: e-book CZ / e-book CZ / CZ
Vydáno: Arena 2009 / Arena 2009 / Arena 2010
Stran: 343 / 400 / 496
Přečteno za: 2 dny / 2 dny / 2dny



neděle 19. května 2013

Devět měsíců - skoro

Oficiálně má Matýsek devět měsíců až zítra, ale přijde mi, že všechny nové kousky, co si vždycky k mílníku připraví, vyplýtval už dneska...
Lezení ho (po týdnu) už asi nebaví, teď je v kurzu chůze. Stoupá si, kde může, když to nejde na nohy, tak aspoň na kolena, co nejvýš a obvykle se drží - frajersky - jen jednou rukou. Dnes se mu povedlo mezi mnou a Koalixem udělat první tři golemovské krůčky.
Odpoledne další novinka - z ničeho nic si začal plácat rukama. Věděla jsem, že ho babička pilně učí paci-paci-pacičky, ale netušila jsem, jak úspěšně. Samozřejmě jsem se hned chytla a ten lump měl takovou radost, že to pak opakoval až do večera. Musím natočit!
A do třetice - večer, až těsně před koupáním, najednou vyplázl jazyk a už ho neschoval. A ta radost, když jsem se po něm opičila. A když jsem ho v koupelně vzala k zrcadlu. Jsem zvědavá, jestli si to bude pamatovat i zítra... :)


P.S. Mimochodem, Mišák v podobné póze, stejným oblečku a o dva měsíce později. :)

neděle 12. května 2013

Za prahem

Matýsek leze. Před dvěma dny se poprvé po čtyřech pohyboval směrem vpřed. Od té doby techniku i výdrž neustále zdokonaluje. A dnes poprvé překročil práh. Když jsem si ho dovolila nechat vedle v pokoji u hraček, tak si za mnou do kuchyně prostě dolezl. Tak, a je po klidu. Ale jinak je to jeho lezení děsně roztomilý... :)
Jeden z prvních pokusů:

čtvrtek 9. května 2013

Haruki Murakami: Norské dřevo

Na Norské dřevo jsem se chystala už delší dobu (mimo jiné asi před dvěma lety, když byl podle knihy natočený film, který mi kdosi chválil), ale zpětně jsem nesmírně ráda, že se ke mě Murakami dostal až s Kafkou na pobřeží. Obávám se totiž, že kdybych si přečetla jako první právě tuhle, Norwegian Wood, tak je dost možný, že by to taky byl můj poslední Murakami.
Tím ovšem neříkám, že to je kniha špatná, to nikoliv. I tady jsou zajímavé postavy a exotičnost japonského prostředí se zde opět příjemně mísí s odkazy na euroamerickou kulturu (Beatles, literatura), jen dějově je příběh o poznání melancholičtější. Muž středního věku vzpomíná na svá léta dospívání, na smrt svého nejlepšího kamaráda, na první lásku, na život na vysokoškolské koleji... Postupně se dobíráme k tomu, že právě kamarádova sebevražda ovlivnila život mladíka jménem Tóru Watanabe víc, než si dovedl přiznat. Vyrovnání se se smrtí, bolestivé hledání správné cesty, neboť "Smrt není opak života, smrt je jeho součást." Silné, ale smutné.

P.S. Překvapilo mě, kolik sebevražd příběh obsahuje, ovšem statistika to jen potvrzuje - sebevražda každých 15 minut, to zní až děsivě.

Forma: e-book CZ
Vydáno: Kodansha 1987
Stran: 296
Přečteno za: 6 dní



úterý 7. května 2013

Čas pokroků

Je to frkot - před týdnem se Matýsek uměl plazit pozadu a koulet se. Novinkou bylo, že začal říkat tá-ta. Teď se během pár dnů začal decentně pohybovat po čtyřech i dopředu (záleží na motivaci :)), naučil se zacouvat do sedu (a zase se z něj vrátit na všechny čtyři), začal se jako o život stavět na nohy, kdykoliv to jde, a co se týče slovníku, tak momentálně je to bá-bá-bá střídavě s dvojím mlasknutím (jako na koně). No, a aby toho nebylo málo, tak do toho všeho se Matýskovi evidentně proklubávají další zuby.
Inu, nenudíme se... :)


sobota 4. května 2013

Lichnice

Strašně dlouho jsme nikde nebyli. Poslední pořádný hradovýlet byl tuším Frýdštejn loni v srpnu. Od té doby nic. S úplně malým Matýskem by to na podzim bylo spíš za trest, pak zima, nemoce, žádný jaro... Start opravdové hradové sezóny se nám letos posunul opravdu až na květen, nevídáno. Ale dočkali jsme se... :)
Volno na státní svátek uprostřed týdne si o výlet vyloženě říkalo, a to i přesto, že počasí nebylo úplně ideální (zataženo, větrno, ale nepršelo). Chtěli jsme tentokrát něco pořádnějšího (než posledně ten Dubenec), tak jsme vyrazili na Lichnici. Cesta (překvapivě) bezproblémová, obě děti (překvapivě) hodný. U hradu nikde nikdo, ale brána zavřená. To nás lehce rozladilo, protože to bylo už podruhý, co jsme na Lichnici vyrazili zbytečně. Ale protože bylo sice zavřeno, ale nikoliv zamčeno, rozhodli jsme se vstoupit.
Prázdný hrad, to je něco pro nás - k nafocení ideální. A jak jsme tak procházeli hradním areálem, tak se pak objevila paní, ze které se vyklubala paní průvodkyně, tak jsme ani o výklad ani o suvenýry nepřišli (Mišák si vybral meč jako přívěšek a měl z něj neskutečnou radost). Vězte tedy, že Lichnici oficiálně otevírají až v deset ;). Poslechli jsme si většinu výkladu, ale pak vyrazili ještě na okruh po koruně příkopu, nakonec barbakán a hajdy domů.
Cestou zpátky - neuvěřitelně - opět obě děti superhodný, takže celý výlet nelze hodnotit jinak než jako dokonalý. Jen houšť! :)




čtvrtek 2. května 2013

Ransom Riggs: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Jak jsem se jednou rozečetla, nemůžu přestat... :))
Začetla jsem se hned, úvodní kapitola je vyloženě "vcucávací", to mám ráda. A i dál to pěkně odsejpá a čte se opravdu rychle. Ale...
Nabyla jsem dojmu, že tahle knížka vznikla jako originální a dobrý nápad - pan autor někde našel pár starých bizardních fotografií a lup, námět na knihu byl tu. Bohužel mi přijde, že tomuto nápadu (a hlavně fotografiím) příběh dost podstatně podřídil. Postavy jsou sice různorodé a prazvláštní, ale jinak ploché a nevýrazné. A to i postava hlavní, Jacob Portman. Čím déle jsem sledovala jeho příběh, tím míň jsem ho chápala. A přišlo mi, že nějak nemám důvod mu fandit... Mimochodem, nesnáším, když je hlavní záporák jasný už tak v půlce knížky, fail.
Škoda, ze začátku vypadala tahle knížka hodně slibně.

Forma: e-book CZ
Vydáno: Quirk 2011
Stran: 352
Přečteno za: 4 dny