pátek 29. března 2013

Matýsek zpátečník

A po týdnu tu máme zase něco nového - Matýsek definitivně přestal být statickým "kam tě položím, tam tě najdu" miminkem a kromě válení a koulení se i krásně rozlezl. Co na tom, že to umí jen pozpátku. :D
Kromě toho se mu už zřejmě definitivně rořezávají první zuby, takže je nerudný, hůř spí a pořád si cucá spodní ret. Vzhledem k tomu, že mě už třetí den zlobí nevylezlá osmička vlevo dole, tak s ním soucítím, s tlamičkou naší malou. :)
Pan zpátečník tu:

středa 20. března 2013

Sedm měsíců

Půlroční mílník daleko za námi a jedeme dál... Fascinuje mě, jak si Matýsek na každý svůj měsíčninový den nachystá něco novýho. V pěti měsících se (na den přesně) rozpovídal, v šesti se rozkutálel, no a dnes, v sedmi měsících ze sebe už od rána vyluzuje vzdušné zvuky, znějící jako ta-ta nebo da-da. A strašně ho to baví. :)
Pořád u něj trvá fascinace jídlem dospělých, ačkoliv svých příkrmů už dostává velmi slušné množství. Ale prostě chleba, jablko, mrkev - cokoliv, co můžeme jíst spolu, je pro něj svátek.
Tak tu máte jednu veverku:

neděle 3. března 2013

Druhý první výlet - Dubenec

Tak, ošlivý únor plný nemocí, kdy jsem s dětma na střídačku nemocnýma jen seděla doma, už je za námi. Přišel březen a s ním optimismus, sluníčko a jaro. Aspoň teda v sobotu. Teplota sice nic moc, ale na výlet jsme stejně vyrazili (a dobře jsme udělali, v neděli už stálo počasí zase za houby).
Tak jako před lety, kdy byl Mišák asi tak malý, jako je teď Matýsek, jsme zamířili na Dubenec. Nikam daleko - ani autem, ani pak pěšky. Navzdory teplotám jen lehce nad nulou byl Matýsek vpodstatě skoro pořád vzorný výletník, neprotestoval ani v autě, ani při provizorním krmení venku a cestou zpátky vzorně usnul. Tak předpokládám, že to byl první z mnoha hradovýletů, které nás snad v budoucnu čekají... :)

Dvoudětný výlet   Koalix nosí   Na pařezu   Výletník

P.S. Mimochodem, před léty (4.4.2009) vypadal náš výlet nějak takto: Koalix nosič - Mišák na pařezu - malý výletník.

pátek 1. března 2013

Únor je za námi

Na to, jak je únor krátký, mi pravidelně připadá málem až nekonečný. Vcelku pravidelně se v naší domácnosti objevují únorové nemoci (letos s druhým dítětem ve dvojnásobném množství), takže stejně jako loni se ani letos nepovedlo Mišákovi být perlou školkového karnevalu...
Ale stejně jako loni jsem neodolala a pustila se během února do challengí (vím, debilní skloňování, ale nemám lepší pojem) - a to rovnou do tří.
February Photo-A-Day od FatMumSlim jste tu patrně zaznamenali - každý den fotka na dané téma. Další challenge - February video challenge - spočívala v každodenním natočení krátkého videa. Stejně jako loni mám dvě verze - jednu chronologickou s popisky dnů a druhou sestavenou do jediného dne. Tu jsou obě...

Únor jako jediný den:

Chronologická verze včetně popisků:

A aby toho nebylo málo, tak jsem si na sebe upletla bič v podobě třetí únorové challenge - A Month Of Letters challenge. Úkolem je každý den poslat jednu zásílku poštou - pohled, dopis, cokoliv. Nadchla mě myšlenka klasických, rukou psaných dopisů. Nadchla mě myšlenka napsat všem těm lidem, kterým se chystám napsat už několik let. Nadchla mě myšlenka, že by mi třeba zase mohly začít chodit dopisy. Hmm, velmi pošetilé. Nakonec to vůbec žádná radost nebyla, k psaní jsem se dostávala až hodně pozdě večer a nebyla jsem schopná nic moc kloudného stvořit. Sice jsem za únor s osmadvaceti dny poslala 32 zásilek, ale z toho byla valná většina post-crossingových pohledů, které bych poslala tak jako tak, jen možná ne tak rychle za sebou. Ten pravý účel - najít si čas na psaní dopisů - splněn rozhodně nebyl, bohužel.
Teď už je tu ale březen a od únorových "povinností" je zase na rok pokoj. Hurá! :)