pondělí 27. srpna 2012

Po týdnu (Porodní povídání č.2)

Ano, vzpomínala jsem, dnes ve 12:05 to bylo přesně týden, co mě vezli na sál. A přišlo mi tak nějak vhodné - když jsem si sepsala první porod - sepsat i ten druhý. Dokud si z toho ještě něco pamatuju... :)
Na začátku bylo jedno svéhlavé dítě, které se odmítalo v břiše otočit tak, jak se sluší a patří. Příčná poloha. Objednání na císařský řez. V den nástupu se při kontrole zjistilo, že je dítě jak má být, hlavou dolů. Termín SC zrušen, jedeme dál. Ovšem o týden později (to už se značně přiblížil termín porodu) tu bylo deja vu - opět dítě v poloze příčné. Objednání do rizikové poradny ve FNHK. Na pátek. A jelikož to byla neustále poloha příčná, tak už si mě tam nechali. A opět objednali na SC - na pondělí. Původně jsem je chtěla ukecávat na víkend doma, ale vystrašili mě. Takže víkend proležený v nemocnici "pro jistotu". Nic moc.
Od nedělní večeře zákaz jídla, od půlnoci zákaz pití (podotýkám, že zrovna byly ty ukrutný hicy). Ve čtyři budíček, odběr krve, infuze, cévka - samý radosti. A pak už jen čekání. Bylo mi řečeno, že jsem hned druhá v rozpisu, že bych měla přijít na řadu poměrně brzo. Teoreticky tak kolem deváté. V deset už jsem začínala být docela vynervená, to čekání bylo hrozný. Na pokoji 35 stupňů, mohla jsem jen ležet na zádech v tom zeleným operačním hábitu, potit se a čekat. Pak si pro mě v jedenáct přijeli, naložili do výtahu a ... A tam je zarazila doktorka, že tam je přede mnou ještě něco akutního a vezli mě zase zpátky. To mi bylo fakt hrozně,  už jsem byla ze všeho tak vycukaná a naštvaná a všechno, až jsem z toho únavou usnula - což mi paradoxně nakonec dost pomohlo. Probudilo mě, až když si pro mě přijeli definitivně - ve 12:05 mě odváželi na sál. Bodrý a veselý pan sanitář mi sliboval, že teď už je nikdo nezastaví. A měl pravdu. :)
Na operačním sále si jako první vjem pamatuju zimu - díky klimatizaci tam bylo o dobrých 15 stupňů míň. Přeložili si mě tam na stůl, přišel se mi představit pan operatér, anestezioložka mi vysvětlila, že se u mě nakonec rozhodli pro celkovou narkózu, natřeli si mě dezinfekcí (jasně červenou, na kterou jsem - jak jsem později zjistila - byla alergická :)), zarouškovali, dali mi kyslík, všichni milí, příjemní, všechno komentovali, abych věděla. Jedna z posledních myšlenek, co si pamatuju, byl údiv nad tím, že narození jednoho dítěte zaměstná takový chumel lidí. A narkóza "...a pomalu budete usínat..." Velmi nezřetelný a mlhavý obraz něčeho červenýho, někdo komentoval, že je to krásnej kluk. Ale zpětně jsem si vůbec nebyla jistá, jestli tahle vzpomínka byla opravdu reálná...
Opravdu probírat jsem se začala až na "dospávací" JIPce. Mozek vnímal, ale tělo nespolupracovalo. Hrozná zimnice, až mi drkotaly zuby, ale postupně to přešlo. Směsice spaní, poslouchání toho, co se děje kolem, a testování končetin. Po čase i rozkoukávání. Srandovní hlas, když jsem se snažila něco říct. Příjemné zjištění, že jsem ani po narkóze nezapomněla PIN k telefonu. První SMSky domů. Fakt, že mám vlastně po porodu, mi pořád tak nějak úplně nedošel - dítě bylo pořád ve fázi mlhavých představ.
Pak po šesti hodinách vzpamatovávání mě pak převezli na normální (šestinedělní) pokoj. Už jsem byla sice úplně vzhůru a při vědomí, ale pořád jsem byla zahadičkovaná a s infuzí, tak jsem neměla moc možností pohybu. Ještě mě pár hodin ležení na zádech čekalo. Dostala jsem na pokoj další dvě čerstvé matky a všem nám v jedenáct přivezli děti - jim už napořád, mně vlastně poprvé představit a ukázat. Matýsek byl krásnej a růžovej a heboučkej - hormony tekly proudem. Konečně. :)
Následovala dlouhá noc a dlouhé ráno - ležení na zádech už jsem vyloženě nenáviděla (bodejť, po těch 24 hodinách), hrozně jsem chtěla začít aspoň nějak fungovat a měla jsem hlad. Nebyla jsem si jistá, jeslti toužím víc po snídani nebo po sprše. Nakonec to vyhrála snídaně - dlouho jsem neměla větší zážitek z jídla než z toho sladkýho rohlíku, co mi to ráno dali. Pak přišla na řadu ta sprcha, byť už jen vstát z postele byl hrdinský čin. Ale musela jsem to zvládnout - bylo mi jasný, že čím dřív začnu fungovat, tím líp. Zatím jsem chodila jak důchodce s artrózou, všechno sedání a vstávání nebylo nic příjemnýho ani jednoduchýho. Ale jeslti jsem chtěla v poledne dostat Matěje k sobě, musela jsem se činit. Tak jsem se činila. Před obědem mi ho přivezli definitivně, pak už to bylo jen na mně. A dál už šlo všechno jen líp... :)

úterý 7. srpna 2012

Week 30

  • Ranní plastelínové pizzování (1). Město - opět nové hřiště. Asistence u mytí motorky (2). Quasimodo - fáze 1.
  • Hematologie. Nemocniční bufet - Quasimodo fáze 2 (3). Doktorka, pro jistotu. Kids friendly oběd v Aq (4). Inspirativní odpoledne s P &V.
  • Kontrola. Nákup. Vaření. Odpoledne v Tongu  - Quasimodo fáze 3 (5). 
  • Město - Quasimodo fáze 4. Irish birds aneb radosti v poště (7). Odpolední RC. Dirk & DOC v Evrestu (8). 
  • Bourání a budování (9). Pizza Friday.
  • Zahradní koupací minimum (10). Nový dveře <3 (11).
  • Michalovice (12).

pátek 3. srpna 2012

Week 29

/Strašně to flákám, co? O:)/
  • Nakupování. Oběd od neděle. RC kavárna. Krabice s velikostí 56 (1). Večerní smashing.
  • Melounová polívka v Aq (2). Trénink na návštěvě (3).
  • Futurum. Zásobování. Narvaná RC kavárna.
  • Mohutné praní (4). Postýlka ready. Post-crossing (5). Hřiště v Malšovicích, opět. Objev lanovky (6).
  • Poslední den bezdětné dovolené. Nový boty (7). Krůtí špíz (8). Večer u kapitána Morgana (9).
  • Celodenní výlet na Loket (10). 
  • Opravdové střílení (11). GPSka - nová hračka (12)