úterý 29. května 2012

Week 21

Větrník (1).
Glukóza. Průtrž. 20 bazénů (2).
Odpolední frappé. Večerní pivo (3). A řízečky.
Mišákův první školkovýlet - ZOO (4). Loučení s EP (5).
Pizza friday (6). Papírákozásilka. Město.
Košumberk (7). LDN. Řízky z trouby.
Lux. Seno. Mišákova návštěva (8). Podvečerní kolovýlet. (9). Bůček.

středa 23. května 2012

Week 20

Květináček ke Dni matek (1).
Doktorstvo. Kryštůfek Robin. Darča s Baruškou. Sýkorčata (2).
Famózní oběd v Akvárku (3). Albert a mizernej tlak.
Indoor picnic (4). Hrací ponk (5). Sestřih (6).
Pracovní finiš. Lepící pásky (7).
Nové kolo (8). Steak a la Koala (9). Levandule (10). Stříhání - část první.
Dětská železnice. No kebab (11). Vybílená koupelna. Stříhání - část druhá (12).


P.S. Ano, nemusím nic maskovat, normálně mi občas ta 365ka chybí.:) Tak experimentálně zkouším takový telegraficko-fotkový týdeník. Uvidíme, jak se chytne...

pátek 18. května 2012

Jeseníky - jaro 2012

Většině lidí by asi připadaly dva dny a dvě noci málo, ale nám to k tolik potřebnému odreagování ze stereotypně se točících dnů stačilo bohatě. A že to byly nabité dva dny... Začalo to dlouhou a horkou cestou na jihovýchod - cestou s návštěvou LDNky a obědem o půl jedenácté. V jednu hodinu už jsme se šplhali do strání Nízkých Jeseníků. Ze vsi Huzová ke zbytkům hradu Huzová. Jak už to tak u těch míň známých a míň zřetelných hradů bývá, chvíli jsme hledali marně - zejména v místech, kde byly zbytky zakresleny v mapě. Ale to by nebyl Koalix Koalixem aby se vzdal takhle strapně brzo - nakonec jsme hrad úspěšně našli a pan hradař i patřičně zdokumentoval. Cestou zpátky, kdy nejrychlejší cesta vedla přes nekonečnou jetelinu a nekonečné prašné pole, už byl Mišák notně unaven (byly 4 hodiny odpoledne a on nespal), takže po dosednutí do auta trvalo sotva pár minut, než totálně vytuhnul. Takže cesta na Rejvíz, ubytování, sprcha a pak zasloužená večeře i točená plzínka...
Přes noc se ochladilo. Kupodivu přesně tak, jak předpovídala předpověď. Ráno bylo zataženo a pršelo, naprosto nevýletové počasí. Vyrazili jsme tedy aspoň do Jeseníku. Nejdřív na Lego výstavu (i s volnou Lego hernou), pak jsme obešli pár obchodů (knížky, Albert :)), zašli si na kafe, navštívili další knížky, kde mimochodem Koalix udělal kauf roku, počítám (koupil si ten největší anglický výkladový slovník, co tam měli :D) a stavili se na pizzu k obědu. Pak, vzhledem k tomu, že Mišák ráno vstával brzo a počasí bylo spací dost, jsme se zpátky na Rejvízu uložili k polednímu spánku (kromě Koalixe, ten šel bádat). K večeru už se pak počasí umoudřilo, tak nám i podvečerní procházka k Mechovému jezírku vyšla krásně. A aspoň jsme si zase zasloužili večeři. A v neděli ráno pěkně sbalit a frrrč domů. A další skvělá víkendová dovolená byla za námi - Rejvíz a Jeseníky prostě nezklamou nikdy! :)
Mimochodem, vícero fotek na Picase najdete na TOMTO linku.

Idylická krajina Utahaný Miš Optimismem hýřící Koalix Cestou necestou, polem nepolem

Legovýstava Oldschool game Mecháč Rejvíz

středa 16. května 2012

O nehezkém kolením hrbu

Bylo nebylo. Před necelými čtyřmi roky (3.srpna 2008, kdyby vás to zajímalo přesně :D) jsem byla hrdou těhotnou. Tak v pátým měsíci, počítám-li správně. Ten den se mi podařilo nemožné - zakopnout a natáhnout se na naprosto rovným hladkým asfaltu. Naštěstí bez svědků, tak jsem to před ostatními mohla prezentovat jako zakopnutí o něco. Ale sama sobě jsem si zkrátka nebyla schopná vysvětlit, jak se to stalo. Každopádně jsem si docela fest narazila pravý koleno. Bolelo mě několik týdnů. Naučila jsem se ho podvědomě šetřit (což mimochodem trvá dodnes). A udělal se mi tam pod kůží takový gelový hrb. Pořád jsem čekala, že se časem nějak vstřebá, ale kdepak. Byl pořád se mnou, celý ty roky. Hrb nechuťák.
A co se nestalo... Před pár týdny, ve Zlíně, jsem si s Mišákem a se svými rodiči vykračovala z náměstí. Mimochodem, opět těhotná. Opět v pátým měsíci. Ano, opět jsem sebou sekla. Tentokrát to pravda nebyl rovný asfalt, ale asi 3cm schodek. Nic zásadního. Ale majzla jsem sebou o zem hodně podobně jako tehdy. Zase na pravý koleno. Zase mě pár dní bolelo. Ovšem ten šok potom! Když jsem si totiž s odstupem času koleno obhlížela, zdálo se mi najednou nějaký prapodivně normální. A věřte nevěřte, on mi ten hrb prostě zmizel. A pak že všechno zlý není pro něco dobrý, kdepak! :D

úterý 15. května 2012

Dodatečně ke Dni matek

Kytička Fakt jsem nic nečekala. Byť už přes tři roky jsem matkou. Vždycky jsem si dávala pozor hlavně na to, abych já nezapomněla popřát. Letos jsme v příslušnou neděli byli v Jeseníkách, ale i tak jsem neopomněla poslat přání...
A o to víc mě pak v pondělí ráno dostala ta školková pidikytička, co na mě čekala na Mišákově skříňce. Přesně jak to má být - drobnost, co udělá nesmírnou radost. Tak ji mám teď pěkně v práci, abych ji měla celý den na očích... ♥

sobota 5. května 2012

Na pouti

Sobota odpoledne, kdy jsem byla jen s Mišákem - bez Koalixe a bez plánů. Luxusně letní počasí. Tak padla volba na pouťové atrakce, které jsem měla v merku už z minulého týdne, ale nakonec jsme se tam nedostali. Mišák byl (pochopitelně) ohromen, podobné atrakce viděl prvně. Jo, snažila jsem se ho na to teoreticky připravit, ale evidentně očekával tak maximálně větší dětský hřiště. Doslova hopsal nadšením. :)
Jako první atrakci si dost neomylně vybral ruský kolo - aspoň jsme si všechno v klidu a z výšky prohlídli. Pak už to šlo ráz na ráz - malej autíčkovej kolotoč, horská dráha (nebo něco na ten způsob), obyčejný houpačky, skákací hrad, megaskluzavka (tam mě dost překvapil, že se vůbec nebál :)) a na závěr ještě jednou ruský kolo. A o úplnou tečku se postarala cukrová vata.
Celkem to byla slabá hodinka, ale zážitek to byl evidentně velký. A na příště už má Mišák od Koalixe slíbený i autodrom... :)

První pohled Na ruským kole - první atrakce Pohled shora Klasický houpačky


Kolotoč aneb Mišák v jeepu Mišák se škrábe na megaskluzavku... ...a frčí dolů A nakonec znovu ruské kolo


Mimochodem, docela jsem koukala, jak takové odpoledne na pár atrakcích docela leze do peněz - a to mi přijde, že jsme se ještě docela drželi... No tak schválně: 
30,- + 40,- ruský kolo
30,- malý kolotoč
50,- + 50,- horská dráha
25,- houpačky
50,- skákací hrad (cena za 5 minut - ale mám pocit, že čas tam fakt nikdo nesledoval)
40,- obří skluzavka (cena za 5 minut - opět čas nikdo nesledoval)
30,- + 40,- ruský kolo podruhé
50,- cukrová vata (kyblík)
----
435,-
Takže necelý pětikilo. Na to, že jde o jednoho dospělýho s jedním dítětem, docela masakr. Holt, doba je zlá... :)

pátek 4. května 2012

Prvomájový výlet na Špičák

Volné úterý s krásným počasím bylo na výlet zase jako dělané. Opět Orlické hory, tentokrát byl naším cílem špičatý vrch nad Deštným s příznačným jménem Špičák. Příjemná cesta lesem až k lomu a podél něj postupně až nahoru na vrchol. Tam úžasný rozhled na všechny strany - na blízké vesničky i na bílé svahy Krkonoš. A liduprázdno.

P.S. Koalixova stránka o tomtéž... :)

Na posed se musí... Výhled Koalix ukazuje Větrné elektrárny a Krkonoše


Koalix ve svém hrádku :) Mišák s kompasem Jo, tam nahoře jsme byli... A co že to tam píšou??

středa 2. května 2012

Magické místo / magický zážitek (BB3)

3. Co “nejmagičtějšího” se vám v životě přihodilo nebo na jakém nejzáhadnějším místě jste byli?
Magické místo. Magický zážitek. Ani na jedno mě nenapadá jednoznačná odpověď. A to mám pocit, že jsem toho (po ČR zejména) procestovala celkem dost. Ono to spíš asi bude obecně mým přístupem k "magičnu". Jsem na tyhle věci dost skeptik. Vím, kde se cítím dobře (místa, odkud je rozhled) a kde špatně (pod zemí). Ale málokdy mívám pocit, že mě nějaké místo osloví svou magičností. A záhadná místa sama od sebe rozhodně nevyhledávám...
Přesto si mě jedno místo získalo naprosto a zcela, od prvního okamžiku, kdy jsem do něj vkročila. Cítila jsem se tu jako doma, milovala jsem tohle město prakticky okamžitě. Bylo léto, asi půl sedmé ráno a já přijela do Hradce Králové na přijímačky... ♥


Ze seriálu: Quanti´s Beltain Blogchallenge

úterý 1. května 2012

Svět(y) čarodějů (BB2)

"Kdo je váš nejoblíbenější filmový, televizní nebo literární čaroděj?"
Hmm, složitá otázka. Vždycky jsem měla problém s vybíráním jednoho jediného nejlepšího. Ať už to byl film, příběh nebo postava. Vždycky jsem milovala právě konzumované. Vždycky jsem měla několikero oblíbených, ke kterým jsem se často vracela.
Když to tedy mají být mí oblíbení čarodějové, tak nemohu nezmínit Gandalfa, Yennefer a Triss, Geda a Kamínka s Mrakožroutem. A je dost možné, že jsem ještě na někoho - já hlava děravá - zapomněla. Plus teda Harryho, no (nevím přesně proč, ale pořád se mi nedaří ho řadit mezi "klasické" fantasy čaroděje, pořád mám pro něj extra HP šuplík. :D).

"Bonusová otázka: v jaké bradavické koleji jste si přáli být? A dostali jste se tam na Pottermore?"
No to je mi otázka - pochopitelně že v Gryffindoru (a ano, tahle odpověď mi přijde naprosto samozřejmá, copak někdo může chtít něco jinýho??? :D).  A dostali, dostali, byť jsem u poslední otázky, jeslti chci radši do Gryffindoru nebo do Hufflepuffu váhala asi nejvíc ze všech.


Ze seriálu: Quanti´s Beltain Blogchallenge