úterý 25. dubna 2017

P. I. Jääskeläinen: Literární spolek Laury Sněžné

Doporučeno Quanti, což samo o sobě je výborná reference, ale s touto knihou jsem teda měla problémy - nic divnějšího jsem už dlouho nečetla...

Poslední dobou se ke čtení moc nedostanu (ano, místo toho všechen volný čas prokraftím :)), takže jsem se poměrně dlouho prokousávala ne úplně záživným začátkem. Ještě asi ve třetině jsem neměla absolutně představu, co je tahle knížka vlastně zač. Poznámka na okraj - recenze mně neznámých knížek schválně předem nečtu, aby mě neovlivnily, takže jsem fakt netušila, jestli to má být detektivka nebo příběh o literárním příběhu. Pak jsem shodou okolností dostala nezvykle dlouhé čtecí okno - hodinová čekací fronta ve fakultce - a najednou se začalo něco dít. A začalo to být zajímavé. A rovnou několikavrstevné. A svádělo to k teoriím. A nemohla jsem přestat číst. Až jsem zbylých 75% sjela za jediný den.

"Představte si, že se David Lynch rozhodne točit ve Finsku. A představte si Dostojevského Zločin a trest, v němž Soňa Marmeladová zastřelí Raskolnikova. Zní to absurdně? Román, který vám dokáže, že i Skandinávie má svůj magický realismus, zavádí čtenáře do městečka Zaječín, kde se dějí divné věci nejen s lidmi, ale i s knihami. Všechno začíná, když se mladá učitelka literatury Ella Milanová vrátí do svého rodiště a objeví zvláštní "zmutovaný" knižní svazek. V touze poznat, proč se v knihách přeskupují nejen písmena, ale i události, vydá se do místní knihovny… a narazí na uzavřené společenství literátů, založené oslavovanou Laurou Sněžnou, na pravidla podivné Hry a také na nadpřirozené úkazy. Podaří se jí odhalit, co se ve skutečnosti stalo s desátým členem spolku, a rozplést pavučinu fikce, která jako sníh halí všechno dění v městečku Zaječín?"

Ovšem vzhledem k tomu, jak pomalu se knížka rozjížděla mě dost zklamal překotný závěr - velká mela, epilog a nic, konec. Některé linie mi přišly nedotažené nebo neuzavřené (třeba knižní mor). A trochu asi i jeho předvídatelnost, alespoň ten závěr mi přišel trapně zřejmý. Co se mi naopak líbilo, byla snová rovina, kdy se reálné věci náhle zdají být jiné a proměňují se. I to, jak se se sny a nadpřirozenými úkazy vyrovnáváme, jak máme potřebu je vysvětlit. Pozoruhodný byl i vztah mezi živými lidmi a knižními postavami, byť se jich takto propojilo jen pár. Nebyla jsem až tak fascinována literárním tvůrčím procesem, jak by se asi slušelo, takže celá Hra a "ronění se" mi připadalo poněkud přehnané. Úplně mi nesedla ani chlapem psaná hlavní ženská postava, podle mě bylo poznat, že to není úplně ono.

Ve finále je to tedy nejrozporuplnější trojka - některé pasáže byly úchvatné, ale ten pomalý start a zbytné linie to zase sráží. Pokud mi zůstane v hlavě hlodat ještě týden, možná i hvězdičku přidám. :)

Forma: ebook CZ
Vydáno: Paseka 2015
Stran: 320
Přečteno za: 56 dnů


neděle 9. dubna 2017

Březen 2017

Březen byl poměrně nabitý, řekla bych - narozeniny, služebka ve Španělsku, první dva výlety po hradech, taky víc času stráveného venku a spousta jarních kvetoucích radostí... <3

Fotky TU (na klik)



pátek 24. března 2017

Únor 2017

Únor už tu částečně byl s tradičním únorovým videem, ale i tak jsem se snažila najít pár fotek, které ukazují zase něco trochu jiného...

Fotky TU (na klik)



čtvrtek 23. března 2017

EMEA Kickoff 2017 v Barceloně / Sitges

Já vím, že mi ještě pořád chybí rodinné fotky z února, ale holt Barcelona dostala přednost. Původně jsem chtěla sepisovat delší povídání, ale možná ty komentovaný fotky budou stačit...:)

Fotky TU (na klik)



P.S. Profi video už je taky... :)

středa 1. března 2017

February video challenge 2017

Únorová video challenge - rok šestý... Letos jen jedna verze. A téma - Enjoy the little things. (Kvalita zatím jaksi nevalná, zkusím to během pár dnů ještě nějak vylepšit...)


Enjoy :)

pondělí 9. ledna 2017

E. Boček: Poslední aristokratka - Aristokratka ve varu - Aristokratka na koni

Na konci loňského roku (2016) jsem potřebovala nahnat čtecí zpoždění, tak mi Quanti doporučila "aristokratku". Tak jsem zkusila první a když už, tak jsem je rovnou "sjela" všechny tři.

Poslední aristokratka

"František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene.
Chudobný navrátilec, krkolomně navazující na slavný rodokmen, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurenceschopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor, profesí kastelán, upředl sérii panoptikálně komických situací. V deníku Marie III., posledního potomka rodu, nenajdete sex, násilí, vraždy ani hluboké myšlenky. Má jedinou ambici: pobavit čtenáře!"


Popravdě řečeno, nejvíc mě bavil první díl. Hlavně úvodní část týkající se chystaného odjezdu z Ameriky a převozu mrtvých příbuzných. Bavila jsem se královsky. I sžívání s českou náturou a se zděděným zámkem. Čtivé a zábavné, byť mi to celé přišlo trochu nereálné, protože u mladé Američanky náhle přesídlené do pidizemě uprostřed Evropy bych čekala asi trochu odlišnější názory a postoje. Ale ok, v rámci literární fikce jsem toto byla schopná přejít... Solidní tři hvězdičky. Skoro čtyři.

Aristokratka ve varu

"Aristokraté jsou v ohrožení, ale situace Marie Kostkové z Kostky je o to těžší, že denně potkává členy své bláznivé rodiny a k tomu několik střelených zaměstnanců "nejchudšího zámku v Čechách". Otec je skrblík, americká maminka se chce podobat princezně Dianě... a největší událostí na zámku Kostka za posledních tři sta let byla svatba Helenky Vondráčkové. Kastelán Josef nenávidí lidi, hospodyně paní Tichá kleje jako dlaždič a celý den nasává ořechovku přímo z lahve... a chvílemi příběh rozdrnčí i charakteristické ráčkování Karla Schwarzenberga. 
Pokračování Poslední aristokratka, nejúspěšnější humoristické knížky roku 2012 oceněné Cenou Miloslava Švandrlíka, nabízí další porci bláznivých situací a gagů, při nichž je hlasitý smích zaručen na 100%."

Ač v anotaci zmiňují, že hlasitý smích je zaručen, tak mně osobně přišel druhý díl jako nejslabší. Většina vtipných situací se už objevila v prvním díle a tady jsou už jen více či méně rozváděny. Žádná převratná novinka ani dějový zvrat, navíc je kniha až nestoudně krátká a nabízí se tudíž myšlenka, že by daleko lépe fungovala ve spojení s prvním dílem do jedné knihy. Slabší tři hvězdičky.

Aristokratka na koni

"Mladá aristokratka Marie Kostková z Kostky opět řeší nezáviděníhodné problémy. „Nejchudší zámek v Čechách“ zůstává věrný svému označení, a tak tu hraběcí rodinka ani personál rozhodně nemají ustláno na růžích. Místo davů návštěvníků se na zámku kupí neproplacené faktury za vodu a hrozí, že záhy bude největší atrakcí každodenní koupel obyvatel zámku v kašně s dešťovkou. Chce to nějaký nápad… Skvělým řešením se zdá být projekt, v němž se mladá aristokratka Marie III. před zraky návštěvníků chystá, po vzoru svých předchůdkyň, předčasně zemřít. Smrt přitáhne senzacechtivé turisty, bulvární tisk jim udělá reklamu… a budou mít vyhráno. Jenomže všechno je opět jinak — projekt s aristokratkou v rakvi je mrtvý. A zabil ho kníže Schwarzenberg. Nikdy ale není tak zle, aby nemohlo být hůř. O tom nás s nevyčerpatelnou dávkou humoru přesvědčuje pokračování úspěšných knih Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu. "

Třetí díl mi přišel zase o něco lepší, výrazně mu prospěla nová postava v podobě tetičky Nory (dle mého názoru mohla dostat klidně více prostoru, byla skvělá!), velmi příjemně mě pobavil i (jakýs takýs) závěr, a to i přesto, že si zde autor zjevně nechal dvířka otevřená pro další pokračování. Zase to jsou spíš lepší tři hvězdičky, ale celkově u mě tato série na víc asi nedosáhne. Nic ve zlém. :)

Forma: ebook CZ - ebook CZ - ebook CZ
Vydáno: 2012 Druhé město - 2013 Druhé město - 2016 Druhé město
Stran: 244 - 118 - 171
Přečteno za: 1 den - 2 dny - 2 dny



úterý 3. ledna 2017

Prosinec 2016

Prosinec bez sněhu a besídky a vánoce a i trocha zimních radostí. Takový byl náš prosinec...

Fotky TU (na klik)



středa 7. prosince 2016

Listopad 2016

Říjen byl ještě plný barev, zato listopad už je převážně šedivý a mlžný. Výlety žádné, občas procházka, ale obecně se toho mnoho nedělo. Ale aspoň se nám zatím vyhýbaly nemoci...

Fotky TU (na klik)